Rozvoj vytrvalosti
Publikováno | Sdílet: 
Cyklistika je vytrvalostní sport a správné fungování těla v aerobním pásmu je základem dobrého dlouhodobého výkonu i nejlepším způsobem, jak pomocí jízdy na kole zhubnout. Vytrvalostní výkon je nejjednodušším, ale také časově nejnáročnějším tréninkovým prostředkem.
Principem vytrvalosti je schopnost pokračovat ve výkonu při co nejmenším výdeji energie. Díky tomu, že během takové aktivity mají svaly přístup ke kyslíku, je získání energie jednoduché a jako její zdroj slouží zejména tuky. Cílem cyklisty je spalovat tuky při co největším zatížení a maximálně oddálit chvíli, kdy začne tělo pracovat na kyslíkový dluh a tím brát energii z cukrů. Správným vytrvalostním tréninkem se tato hranice stále posunuje.
Systematický trénink
Vytrvalost charakterizuje dlouhé zatěžování svalů. Na to je důležité připravovat tělo systematicky po celý rok. V zimě se zaměřujeme na zvýšení celkové fyzické kondice s rozvojem dlouhodobé vytrvalosti například při plavání, běhu, chůzi, na běžkách či cyklistickém trenažéru. Jakmile se rozběhne cyklistická sezona, přesuneme se na kolo a ideálně se řídíme tréninkovým plánem, který nám zaručí dosáhnutí požadovaných výsledků. Vytrvalost je dobré rozvíjet neustále, i během závodní sezony, alespoň jednou nebo dvakrát týdně.
Příprava před sezonou
Před začátkem cyklistické sezony je nutné zařadit 8 až 12 týdnů cíleného vytrvalostního tréninku o mírné až střední intenzitě. Tak připravíme organismus na dlouhodobou cyklistickou zátěž, která nás během roku čeká. Délka tréninkové jednotky se pohybuje podle druhu tréninku od jedné hodiny do doby, na kterou se chceme připravit.
Trénink ve skupině
Rozvoj vytrvalosti se výborně realizuje při tréninku ve skupině, kde se mění intenzita zatížení v celém rozsahu aerobní zóny. Zejména u silničářů jde o oblíbený prvek, který si nejlépe užijeme při jízdě ve dvojicích.
Bikeři pak musí myslet na vhodnou volbu terénu. Při náročném povrchu a profilu může být těžké udržet se v aerobním pásmu. Cyklista samotář si zase musí dát pozor na to, aby neustrnul v jedné rychlosti. Proto by se měl pohybovat fártlekovou metodou, tedy chvíli svižněji a chvíli volněji po celou dobu tréninku.
Vytrvalostní trénink probíhá v mírném až středním zatížení, které lze opakovat několik dní po sobě bez větších známek únavy. Frekvenci šlapání volíme vyšší, okolo 100 otáček za minutu, s přiměřenými převody s cílem švihového pohybu.
