Tereza Trefná premiérově na mistrovství světa!

Publikováno 12.10.13 | Sdílet:

Naše nejúspěšnější závodnice teamu Alltraining.cz si splnila sen a svoji urputností, píli a vynikajícími výsledky během celé sezóny se nominovala na silniční mistrovství světa ve Florencii. Předem jí gratulujeme za pěknou reprezentaci a rádi se s vámi podělíme, jak její první velký start viděl trenér Vojtěch Beran, samotná Tereza a fanda cyklistiky Jan Bílek?

„Vystoupení Terezy Trefné na MS hodnotím z trenérského pohledu jako zdařilou premiéru, i když nebyla dokončena až do cílové pásky. Kdyby mi někdo řekl před pěti lety, že by Terka, která 12 let aktivně do té doby hrála basketbal, jela na mistrovství světa, nevěřil bych tomu ani ve snu. Z koníčka a výletů po okolí, které jsme společně na kole absolvovali, se vyklubala velmi talentovaná závodnice, která se nyní velmi úspěšně dokáže orientovat v pelotonu, nebojí se a mezi její přednosti patří síla a zrychlení, které si uchovala z basketbalové minulosti a řadu závodů tak dokáže proměnit ve vítězný konec.

Její talent a cit pro cyklistiku podtrhuje i odjakživa správná pozice na kole, dobrá technika šlapání, zejména se intuitivně dokáže dobře pohybovat ve skupině, což je pro ni na rozdíl od mnohých českých cyklistek velké plus. Mezi slabiny Terezy patří dlouhé stoupání, což ji na mistrovské trati neminulo.

Ve vrcholové cyklistice se sice pohybuje chvilku, ale zejména v letošní sezóně dokázala velmi dobře reprezentovat Českou republiku, vybojovala na mezinárodních závodech s Elitními závodnicemi pódiová umístění, v Čechách patřila mezi elitu, a tak ambice Terezy nebyly pro mistrovský závod malé a chtěla podat, při své premiéře, co nejlepší výkon.

Po nervózním příjezdu do dějiště šampionátu z Terky vše spadlo. Rychle se dostala z doznívající indispozice a těšila se na závod. V den závodu byla úplně jiná, než ji známe, stoprocentně soustředěná, vyrovnaná a s chutí poprat se o pořádný výsledek.

Přišel start závodu a Tereza stejně jako Martina Růžičková, dokázaly jet, na co aktuálně měly. Od startu se výborně pohybovala v předních řadách pelotonu po boku světových závodnic, najednou Tereza poznala, že je schopná jet se závodnicemi, ke kterým vždy jen vzhlížela a rovnocenně s nimi mohla v první polovině tratě závodit. Sedmdesát kilometrů, tedy polovinu závodu, dokázala držet s nejlepšími krok stejně. Za to ji patří pochvala a do chvíle než Terce došly síly, dokázala bojovat, tak jak je zvyklá.

Závod společně s Martinou Růžičkovou opustila velmi naštvaná během druhého nájezdu na okruhy, kdy na technickém a fyzicky náročném okruhu se peloton začal rychle dělit. Po utržení z hlavního pole následovalo rychlé odvolání a obě české závodnice na nejlepší na světě prostě nestačily. I tak obě dělaly, co mohly a za to jim patří od nás Čechů velké poděkování,“ konstatuje Vojta.

Jak své vystoupení hodnotí sama závodnice Tereza?

„Celou sezónu se mi vedlo dobře, výsledky a pódiová umístění tomu nasvědčovaly a vyjeté nominační body z Ruska mi živily naději, že bych mohla na MS ve Florencii odcestovat s českou reprezentací. Jsem vděčná za příležitost odstartovat bok po boku nejlepší cyklistky světa M. Vossové a porovnat svoji výkonnost a cyklistické dovednosti s těmi nejlepšími na světě. Vím, že jsem pro přípravu udělala maximum, ale každý máme své limity. I když prvotní zklamání a rozhořčení z výsledku trvalo celkem dlouho, s odstupem času to hodnotím jako neuvěřitelnou zkušenost, která se nemusí opakovat.

Byl to úplně jiný závod, než na který jsme zvyklá, každý byl připraven víc jak na 100% a peloton byl složen z úplně těch nejlepších na světě, se kterými nejsem zvyklá běžně závodit. Od začátku se jelo velmi svižně, již několik kilometrů po startu nás čekalo krátké 2km stoupání, které naznačilo mým nohám, že se rozhodně pomalu nepojede.

Snažila jsem se držet v popředí pelotonu, což byla jedna z rad mého trenéra, a to se mi myslím zdárně dařilo až do města Florencie. V uličkách města Florencie jsem se ocitla na konci pelotonu a díky velmi vysokému tempu mi už nezbyly síly, abych se znovu prodrala dopředu.

Na okruhy a do prvního stoupání jsem najížděla úplně vyčerpaná a po 2. kole pro mě tak moje premiéra na MS skončila. Se svým výsledkem spokojena být nemůžu, ale s výkonem v závodní den ano, vím, že rychleji sem jet už nemohla a nechala jsem na trati úplně všechno, ale dál to prostě nešlo,“ popisuje zklamaně Tereza.

„Atmosféra mistrovství světa byla nepopsatelná a nabitá energií a dojmů se mohu pustit do další sezóny tak, aby byla zase o trochu lepší, než ta letošní. Nejdříve se ale těším na zasloužený odpočinek, protažení svého těla a kompenzaci svalové práce při jiných aktivitách, než je jízda na kole.“

Velké poděkování patří hlavně mému přítelotrenérovi v jedné osobě, Vojtovi Beranovi, který byl schopen mě připravit správným dávkováním tréninku na vrcholnou akci sezóny, jak nejlépe uměl a za jeho trpělivost semnou před závodem, a věřte, lehké to semnou občas nebylo. Rovněž dík patří nejvěrnější fanynce, mé sestře Gábině, která mi fandila po celé trati, i když sem už mě dávno na trati nebyla a proti mé vůli jsem musela sesednout z kola. Často se mě ptáte, jak to, že jsme nedokončila? Ti co mě znají, vědí, že já bych nikdy dobrovolně z kola nesesedla!“

Co pro naše reprezentantky můžeme určitě zlepšit?

„Když jsem zpětně s odstupem rekapituloval očima kritika mistrovství světa, došlo mi, jak moc dobře sem všichni přijedou připraveni. Je to úplně jiný závod, než všechny ostatní. Řekl bych, že jsou zde všichni o sto procent lepší než na světových a všech mezinárodních závodech.

Bylo to velké prozření, jak musí být opravdu závodník špičkově připraven. Teprve tady jsem si uvědomil, jak moc obtížné je zde ve všech kategoriích uspět. Na startu není špatného závodníka, a to co předvedli Češi, zejména v kategorii Elite mužů, zaslouží obrovské uznání a především výkon Jana Bárty a Zdeňka Štybara je bezesporu velkou reklamou pro vynikající cyklistiku v ČR.

Když se opět rozpomenu, Tereza byla ve velmi dobré kondici. Před mistrovstvím světa na domácí půdě vyhrávala, co mohla. Na mezinárodních závodech se jí dařilo a konkurovala zahraničním soupeřkám. Taktéž se dařilo Martině Růžičkové a to, že v daný okamžik měly z českých závodnic top výkonnost, je bezesporu pravda. Zjištění, pro samotné závodnice, trenéry i opatrovatele, že světový peloton žen (MS dokončilo 46 žen ze 141 startujících) se nachází mílovými kroky daleko, je hrozné.

Ale které ženy v Čechách měly na startu stát? Ani jedna by s výkonností, kterou všechny mají, vyjma možná Terezy Huříkové, dle mého názoru nebyly schopny závod ani jedna dokončit.

Je to ale chyba především celého systému zabezpečení závodnic, nedostatek startů na mezinárodních závodech, které by mělo zabezpečit reprezentační družstvo, které v podstatě již řadu let neexistuje. Jen těžko někdo může jet průměrnou rychlosti okolo 40km/h, když tak nikdy předtím rychle mezi ženami nejel. Nebo si to jednou v roce vyzkoušel na zahraničním startu.

Na rychlé tempo prostě nejsou naše závodnice zvyklé, protože s nejlepšími soupeřkami nezávodí. Neví, co od nich můžou čekat, a jak na tom vlastně doopravdy jsou a není pak možné jim konkurovat, na tož se s nimi poměřovat. To ale ostatně platí ve všech kategoriích.

Nad tímto faktem by se měli zejména zamyslet zejména funkcionáři Českého svazu cyklistiky, reprezentační trenéři a něco proto udělat. Vždyť Tereza chodí běžně do práce a celou její přípravu a podporu v tréninku zajišťuje tréninkové centrum Alltraining.cz, kde je mimo jiné i vynikající fyzioterapeutka, kterou vyhledává řada vrcholových sportovců a cyklistů. Jediná podpora pak přichází od firmy Specialized ve formě zapůjčeného kola a doplňků. Trochu skromná podpora pro reprezentantku ČR, že?

Jestliže máme mít dobré závodnice a ty mladé tu stále jsou, musí mít jejich příprava koncept, který jim umožní se srovnávat se světem. Nic takového v ČR NEEXISTUJE, zatím je toto odvětví v Čechách slušně řečeno v plenkách, a proto jsou výkony Terezy Trefné, která chodí do práce a kolo je jen hobby obdivuhodné, zatím nemůžou být ani profesionální, a tak v den D zatím nemůže přijít výsledek jako od profesionála.

Protože má stále chuť na sobě pracovat a zlepšovat se, věřím, že na příštím MS již vybojuje pro Českou republiku v závěrečném spurtu, který je tím jediným, co ji prý na kole baví, pěkný výsledek!

Budeme ji v další přípravě držet palce a já jako trenér a „skoro“ manžel věřím, že se jí to pro její urputnost podaří,“ dodává s nadšením pro další trénink Vojtěch Beran, kterému se letos podařilo úspěšně připravit i další dva reprezentanty na MS, bikery Jana Vastla a Kristiána Hynka, kterým letos medaile unikly jen o vlásek a přivezli si z MS krásné čtvrté a páté místo ve svých disciplínách.

Výlet s Alltraining.cz na MS ve Florencii pohledem Honzy Bílka

Hned na začátku musím za tento krásný výlet poděkovat naší závodnici Tereze Trefné. Díky ní a jejím celoročně výborným výsledkům na mezinárodních závodech jsem mohl jet spolu s naším trenérem Vojtou Beranem se podívat na takhle velkou akci jakou mistrovství světa bezesporu je.

Florencie je od Prahy vzdálená přibližně 1000km, čili nás čekala dlouhá asi 11 hodinová jízda autem. Již při odjezdu jsme měli menší skluz. Takže místo v 10:00 jsme vyráželi v 14:00. Po cestě nás Terka informovala, že celá reprezentační výprava je ubytována v menším lázeňském městě Montecatini Terme.

Díky tomu, že skoro až do města vedla dálnice, tak nám cesta ubíhala celkem rychle. Do našeho cílového města jsme přijeli cca v 1:00. Zbývalo už jen najít hotel, ve kterém byli naši závodníci ubytováni, což nebylo zas tak obtížné, před hotelem stál autobus české profi stáje Etixx-iHned. Poté co jsme zjistili, kde bude centrum všeho dění nadcházejících dní, jsme vyrazili hledat místní autokemp, ve kterém jsme našli mi svoje zázemí. Autokemp je nacházel nedaleko centra města na blízkém kopci.

Druhý den jsme zahájili v místní moc příjemné a klidné kovárně na okraji města. Po pár croissantech, skleničce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy a hrnku kapučína jsme vyrazili na společný trénink České reprezentace. To byl pro mě první velký zážitek tohoto dne, dvou hodinový trénink s 11. mužem letošní časovky na MS Honzou Bártou. Měl jsem i tu příležitost jet s ním ve dvojici a prohodit pár slov.

Odpoledne jsme s Vojtou strávili v místní restauraci, kde jsme si dali italskou pizzu a hlavně tam měli televizi, na které běžel přímý přenos závodu mužů do 23 let. Po skončení velmi napínavého závodu i s českou účastí jsme se přesunuli do hotelu za Terkou. Během našeho lelkování na recepci přijeli na hotel naši reprezentanti kategorie Elite počínaje Zdeňkem Štybarem přes Jakuba Nováka a konče Standou Kozubkem.

Bylo mi velkou ctí si se všemi podat ruku a pozdravit se s nimi. Den jsme pak šli zakončit spolu s reprezentačním mechanikem, masérem i řidičem autobusu do místního baru, kde jsme se potkali i s našimi úspěšnými závodníky do 23 let Honzou Hirtem, Karlem Hníkem a Pepou Černým, kteří zde slavili velmi pěkné vystoupení českých třiadvacítkářů.

Konečně nastal den D. Jak pro nás, tak hlavně pro naši závodnici Terezu Trefnou. Ráno jsme se ještě jeli projet do místních kopců a pak už jsme se soustředili jen na závod žen. Doprovodili jsme Terku na start, pak rychle sedli do auta a vyjeli směr Florencie. Přehled v závodě jsme měli díky našemu vzdálenému reportérovi Tomáši Beranovi, který závod sledoval doma u televize a dával nám pravidelné info.

Při příjezdu k okruhům ve Florencii jsme vzali kola a jeli se podívat do prvního táhlého stoupání. Hned při prvním průjezdu závodnic jsme s Vojtou usoudili, že dámy jedou hodně rychle, ale naše želízko v ohni zatím jelo stále v hlavní skupině.

Spěchali jsme proto rychle na kopec, ale při dalším průjezdu po osmdesáti kilometrech jsme Terku v balíku už bohužel neviděli. Nicméně Terezka podala velmi dobrý výkon, jen svou účastí na tomto mistrovství potvrdila svojí vynikající výkonnost, kterou kromě mě na kempech na Mallorce pociťuje i řada mužů, kteří ji marně nemohou ujet.

V neděli ráno nás probudil silný déšť, i přesto jsme šli fandit našim „eliťákům“ na trať. Většinu závodu v nás živil naději na skvělý výsledek Honza Bárta, který byl od prvních kilometrů v odjeté skupince a hýřil v ní aktivitou. To mu bohužel nevydrželo a dvě kola před cílem byl balíkem dojet.

Protože velmi silně lilo, první polovinu závodu jsme trávili v autě u notebooku, s kterým jsme zaparkovali hned u trati. Když nám začínala docházet baterie, tak nás Terka protáhla díky její závodní akreditaci na tribunu do cílové rovinky a užívali báječnou atmosféru závodu. Na cíl dokonce přestalo pršet, tak jsme ještě po vyhlášení vítězů stihly nakoupit nějaké suvenýry a se západem slunce jsme vyrazily domů.

Doma, po pár dnech spánku a odpočinku, plný zážitků a nové chuti závodit jsem se vydal na oficiální trénink na Zličín před nedělním Pražským pohárem a na jedné nově vybudované překážce jsem neudržel řídítka a je z toho na dvakrát zlomená ruka v předloktí a otřes mozku.