TEREZA TREFNÁ: Z FITNESS JÍZDY KPŽ NA MISTROVSTVÍ SVĚTA!
Publikováno | Sdílet: 
Víte, jak začínala s cyklistikou naše nejúspěšnější závodnice, dnes již reprezentantka ČR, která je rovněž i vynikající fyzioterapeutkou řady vrcholových sportovců v tréninkovém centru Alltraining.cz, Tereza Trefná? Z basketbalistky, která kolo v podstatě kolo neznala, se za sedm let vyklubala česká vrcholová cyklistka, která patří k oporám ženské silniční reprezentace. Jak to tedy všechno začalo?
Psal se rok 2008 a já jsem s čerstvými diplomy z fyzioterapie a tělesné výchovy byla vpuštěna do světa už navždy pracujících. Svůj obor jsem si zamilovala od prvního ročníku a své vědomosti ze školy jsem ihned zkoušela v praxi. Věděla jsem, že své fyzioterapeutické schopnosti budu chtít uplatnit zejména v oblasti sportu. V té době jsem měla možnost stát u zrodu, pro Vás již nyní známé, firmy Alltraining.cz a spolupráce s Kolem pro život.
Spojením vznikla oblíbené akce Super Biker a já se stala její součástí jako hlavní fyzioterapeutka. Do té doby cyklistikou nepolíbená hráčka basketbalu vpadla do spárů cyklistické společnosti. Na kole jsem měla najeto možná tak 100km, ale zato jsem dokonale znala každou lavičku v tělocvičně po celé republice.
Spojením vznikla oblíbené akce Super Biker a já se stala její součástí jako hlavní fyzioterapeutka. Do té doby cyklistikou nepolíbená hráčka basketbalu vpadla do spárů cyklistické společnosti. Na kole jsem měla najeto možná tak 100km, ale zato jsem dokonale znala každou lavičku v tělocvičně po celé republice.
Akce Super Biker začala fungovat na každovíkendovém režimu KPŽ a mě pomalu závod po závodě začala pohlcovat atmosféra těchto oblíbených bikových závodů. Postupně se začali na mě obracet i cyklisté s problémy se zády a s bolestmi spojenými s jízdou na kole. A to inspirovalo k tomu, abych sama na sobě zjistila, jaké partie na těle se dostávají do svalové dysbalance.
Oprášila jsem tedy své staré kolo, koupila pedály a tretry a vyrazila jsem na svoji první bikovou Fitness jízdu Kola pro život. Pamatuji si, jak sem si říkala, že to nemůže být taková dřina, vždyť závodně hraju basket, tak to přece musím zvládnout. Byla jsem téměř na 100% přesvědčená, že pokud nevyhraju, tak alespoň na stupních vítězů stát určitě budu. Dopadlo to samozřejmě tak, že jsem na bedně nestála a dřina to byla pořádná, ale to vy všichni moc dobře víte.
Oprášila jsem tedy své staré kolo, koupila pedály a tretry a vyrazila jsem na svoji první bikovou Fitness jízdu Kola pro život. Pamatuji si, jak sem si říkala, že to nemůže být taková dřina, vždyť závodně hraju basket, tak to přece musím zvládnout. Byla jsem téměř na 100% přesvědčená, že pokud nevyhraju, tak alespoň na stupních vítězů stát určitě budu. Dopadlo to samozřejmě tak, že jsem na bedně nestála a dřina to byla pořádná, ale to vy všichni moc dobře víte.
A protože jsem soutěživá, tak jsem se nedala a na kole jsem začal jezdit víc a víc a „bedny“ na „fitce“ mi už přestávaly stačit. Chtěla jsem uspět i na „normální“ trati, a tak jsem musela začít opravdu trénovat. Výsledky přišly celkem rychle a mě kolo úplně pohltilo.
Milníkem cyklistického života byla oslava kulatého jubilea Romana Čermáka, zakladatele a ředitele KPŽ, a s tím spojená vyjížďka na silničních kolech. Pro mě byl do té doby balík cyklistů naprosto neznámý, jako pro cyklistu fotbalový míč (Zaručeně se pobavíte, pokud dáte cyklistům jakýkoliv míč). Vyrazila jsem tedy na silničce s partou nadšenců oslavit Romanovy narozeniny. Po chvíli jsem se v balíku silničářů začala cítit jako ryba ve vodě, líbila se mi rychlost jízdy, žádné bahno a drncání, jen velká skupina fajn lidí, která spojuje láska ke kolu.
Roman, vynikající cyklista a především dráhař, účastník OH na dráze v jednotlivcích i družstev, vyhlásil spurt na značku, a to bylo jako by hodil býkovi rudý prapor před oči. Chytla jsem se dole, a ze všech sil jsem spurtovala na cílovou značku.
Nikdo nechápal, kde se ve mně vzala ta rychlost a urputnost, s jakou jsem se snažila dostat co nejrychleji k pomyslnému cíli. Tímto spurtem jsem udivila nejen mého přítele Vojtu Berana, ale nejvíce Romana, který ve mně prý objevil talent a potenciální vítězku mezinárodních závodů na dráze anebo na silnici. Všem pak celý večer vykládal jen o novém „objevu“ a spousta lidí si myslelo, že se na své padesátiny úplně zbláznil. Já si také ťukala na čelo a myslela si o tom své.
Roman, vynikající cyklista a především dráhař, účastník OH na dráze v jednotlivcích i družstev, vyhlásil spurt na značku, a to bylo jako by hodil býkovi rudý prapor před oči. Chytla jsem se dole, a ze všech sil jsem spurtovala na cílovou značku.
Nikdo nechápal, kde se ve mně vzala ta rychlost a urputnost, s jakou jsem se snažila dostat co nejrychleji k pomyslnému cíli. Tímto spurtem jsem udivila nejen mého přítele Vojtu Berana, ale nejvíce Romana, který ve mně prý objevil talent a potenciální vítězku mezinárodních závodů na dráze anebo na silnici. Všem pak celý večer vykládal jen o novém „objevu“ a spousta lidí si myslelo, že se na své padesátiny úplně zbláznil. Já si také ťukala na čelo a myslela si o tom své.
Od té doby jsem ale tréninku věnovala všechen volný čas. S trenérem a přítelem v jedné osobě, Vojtou Beranem jsme odstartovali systematickou celoroční přípravu. Spíš jsem upřednostňovala závody na silnici, kde jsem si mohla zasprintovat, to mě bavilo a baví na kole ze všeho nejvíc.
Úspěchy přicházely velmi rychle, netrvalo dlouho a vybojovala jsem si své místo v české národní reprezentaci. V loňském roce jsem získala své první cenné mezinárodní UCI body, a tím jsem se víc přiblížila nominaci na mistrovství světa ve Florencii. Nakonec jsem na MS 2013 odcestovala a užila si nezapomenutelnou atmosféru světového šampionátu, která mě nabila energií pro další tréninkové snažení.
Úspěchy přicházely velmi rychle, netrvalo dlouho a vybojovala jsem si své místo v české národní reprezentaci. V loňském roce jsem získala své první cenné mezinárodní UCI body, a tím jsem se víc přiblížila nominaci na mistrovství světa ve Florencii. Nakonec jsem na MS 2013 odcestovala a užila si nezapomenutelnou atmosféru světového šampionátu, která mě nabila energií pro další tréninkové snažení.
Snažení se vyplatilo. Za podpory celého národního týmu jsem před několika dny vyhrála etapu na mezinárodním závodě v Rusku. Na takový úspěch čekala národní ženská reprezentace dlouhá léta! Nejvyšší stupínek pro Českou republiku jsem vybojovala jak jinak než v závěrečném spurtu díky „hození“ kola do cílové pásky
Dlouhou dobu ale výsledek nebyl jistý, rozhodčí zkoumali fotografii z fotofinishe a čekání přivádělo celou výpravu k šílenství. Po zahlášení výsledků vysílačkami vypukla v našem českém táboře euforie, česká hymna při vyhlášení výsledků nám vehnala slzy do očí.
Byl to krásný pocit a zároveň splněný sen, za který vděčím zejména Romanovi Čermákovi a „jeho“ Kolu pro život. On mě přivedl k chuti závodit na vrcholové úrovni a věřil mi, že na to mám.
Byl to krásný pocit a zároveň splněný sen, za který vděčím zejména Romanovi Čermákovi a „jeho“ Kolu pro život. On mě přivedl k chuti závodit na vrcholové úrovni a věřil mi, že na to mám.
Romane, děkuji!
Tereza Trefná
zdroj: www.kolopro.cz
Foto: archiv Terezy Trefné, Vojtěcha Berana
