Má trénink s Alltraining:-) na Mallorce význam?
Publikováno | Sdílet: 
Tak tuto otázku jsem si položil v lednu letošního roku, kdy mě pobyt na cyklistickém kempu na Mallorce nabídl Vojta Beran. Já, coby nováček v Alltrainingovém týmu, jsem si tak jist jako Vojta nebyl. Důvodů mých pochybností bylo hned několik.
Jednak jsem začátkem ledna po absolvování zátěžáku, odstartoval novou éru ve svém cyklistickém životě a představa, že budu šlapat 12dní byla pro mě z oblasti science fiction. Další šroub do mé hlavy byla otázka financí s tím spojených, páč pro mě nejsou tak úplně malým „kapesným“. No a nakonec čas, ten prevít, co stojí úplně za vším. Pro mě, diagnostikovaného workholika, představa, že vypadnu z pracovního kolotoče téměř na 14 dní byla opět takříkajíc, nepředstavitelná.
Ale s vědomím, že všechny věci mají své řešení, jsem zůstal v klidu. K němu přispělo hned několik věcí. Na zátěžovém testu jsem šlápnul rekord 1000W, což Vojtěch hodnotil velmi dobře a já si říkal, že snad pár kiláků tedy zvládnu ( já naivka:-) ). Rodinná rada schválila na svém mimořádném zasedání mimořádný výdaj, takže „love“ byly v poho. A nepřítomnost v práci jsem jednak vyřešil nasazením extrémního tempa, tak, abych všechny resty pošéfoval a jednak mě uklidňoval fakt, že na hotelu je wifi, takže taky v poho.
24. březen v 22:00 byl pro mě a ostatní účastníky kempu dnem D. Přeskočím v čase všechny méně podstatné detaily přesunu do Mnichova na letiště a pak let do Palmy de Mallorka. I když možná jedna perlička z parkování na letišti. Na letiště jsme dorazili kolem 02:00 ráno, takže byl docela čas na všechny formality. Parkování se však jako nakonec jako formalita neukázalo. Po zaparkování na P41 jsme se rozhodli, že nebudeme čekat asi 30min na 04:00, kdy měl jet vlak a jako správně ujetí a přemotivovaní sporťáci jsem si řekli, že žádná vzdálenost není taková, abychom ji nedali. Z legrace jsem zahlásili, že si dáme přesun formou fártlekového běhu, což jak jistě ví všichni běžci, je pekelný způsob tréninku vytrvalosti. Jakože si dáme trénink, který ten den díky přesunu na letiště jsme každý vynechali a hodíme tak šipku trenérovi. Ač vybaven navigací od „Oty“ ( myšleno O2 ) jsem se k…a sekli v tak zásadní věci jako je strana, kde měl být terminál. Mr. Murphy nespal a my vybrali stranu opačnou. Takže asi po 30min rychlé chůze jsme zjistili, že světla které jsme mysleli, že je areál letiště, byli haly, kde však odstavená letadla parkovali. Sakra. Takže zpět už fártlekovým během. Zkrátím to. Zpocení a docela unavení jsme se po cca 1,5h dostali na správné místo. Ono totiž není úplná legrace běhat kolem čtvrté ráno. Vše jsme stihli tak, tak a kolem 06:00 jsme odletěli. Nicméně výlet začal pěkně.
Naše partička se na první pohled jevila dobře. Měli jsem totiž jednu věc 100% společnou. Nadšení cyklistických hobíků k biku, velké očekávání co trénink na Mallorce přinese a obrovská chuť se něco přiučit. Jako správní Češi ( někteří Moraváci ) jsme trošku nedůvěřiví. Informace, které jsme od Alltrainingu dostali popisovaly, že hotel 4xhvězdy, all inclusive, regenerační služby gratis, konzultace trenéra, fyzioterapeuta či českého „mechoše“ se mě zdáli spíše jako dobrý marketing, ale následující dny mě přesvědčily, že tým Alltraingu je opravdu profesionální – přesně jak má ve svém názvu. Možná tahle věta popudí pár „rádoby bikerů“, kteří diskutovali na serveru mtbs a jim vzkazuji toto : „Moje řádky nejsou žádným sračkovým PR článkem, ale skutečná realita, kterou může zažít každý, kdo s V. Beranem na trénink na Mallorku vyrazí“. Proč předcházející věty? Totiž před odjezdem mě pár reakcí na tomto serveru překvapilo a následně po prožití 13dní na Mallorce doslova každým dnem žhavilo do běla. Každá nepravda či kecy, kterými je náš národ pověstný, mě fakt točí, byť nejsem D´Artagnan z Dumasových Čtyř mušketýrů a tak musím reagovat aspoň takto.
Hned Vás přesvědčím. Jak? Vybral jsem si tři TOP zážitky, které naše skupina zažila při pobytu na Mallorce a podělím se s Vámi o ně.
Zážitek č.1 – systém v tréninku.
Celý pobyt byl rozdělen na 3 tréningové bloky a to po třech dnech. Mezi nimi byl den volna, relaxu a regenerace. Každý blok měl svůj motiv. První blok byl pro rozjetí, seznámení se s tím jak se jezdí v balíku, správnou komunikaci, psanými a nepsanými pravidly a také seznámení se silnicemi a terénem. Další pak byl trénink v horských částech ostrova. Já naivka si myslel, že ostrov Mallorka má pár kopečků,které se tak maximálně dají srovnat s výšlapy na Slapy či do Brdských kopců. Jak já se mýlil. A čtvrtý blok, byl kombinací kopců a rovinatých dnů pro závěrečné vyjetí. Každý den vypadal cca následovně : v 08:00 rozcvička, pak snídaně, v 10:00 nebo lehce po desáté start na švih a podle délky tréninku jsem se vraceli kolem 16:00 zpět, kdy jsem dali svačinu, sprchu, masáž a pak program dle chuti a vůle. V mém případě by vůle byla, ale tělo si říkalo o postel. Ta byla na 13 dní moji významnou kamarádkou. V průběhu tréninku nás Vojta drtil, co a jak blbě děláme, kde naopak se lepšíme, atd. Prostě vše mělo řád a smysl. Ten nám dost lidí závidělo a mělo tendenci se k naší skupině ráno připojovat ( na hotelu v době našeho příjezdu bylo kolem 300 českých a slovenských bikerů – tolik kol jsem pohromadě ještě neviděl !! ), později jsem pochopil důvod. Sice měli zaplacený pobyt sami přes nějakou cestovku, ale po pár dnech je doslova přestávalo bavit se plácat po ostrově bez tréninkového cíle a plánu. Taky měli stejný motiv jako my, tedy příprava na sezónu, ale ne každý tam jede s partou, která má svého šéfa, tudíž systém a řád. Vojta chytře vždy pár bikerů přizval, aby takříkajíc bylo „s čím přepřahovat“. Vítr je sviňa a velký nepřítel a soupeř, to každý ví. K dalším věcem patřily společné strečinkové závěry našich tréninků a pak masáže, detoxi, elektro compexi, no co si budeme říkat, věci, které normálně nikdo z nás pořádně nedělá.
Zážitek č. 2 – společný trénink s profíkama
Jasně, když jsem si četl různé informace z internetu o tom proč a kdo jezdí na Mallorku, dočetl jsem se, že je tak populární, že ji volí jak profíci, tak amatéři jako ideální místo pro přípravu na sezónu. Ale, že se potkám osobně s někým z nich, jsem si nemyslel ani náhodou. A že bych s nimi měl možnost hodit švih, prostě potrénovat, tak to ani náhodou. Vojta sice naznačoval, že to není úplně nemožné, ale spíše, že ne. A co se stalo 2. tréninkový den? Před hotelem na nás čekal šok. Radek Šimůnek jr., Václav Metlička a pár dalších dobrých bikerů nám mělo dělat doprovod, teda spíš mi jim, teda aspoň na pár kilometrů. Jet ve dvojce s naším výborným cyklokrosařem, sledovat jeho techniku šlapání, poznat jaký to jsou vlastně lidi, to vše nám Alltraining umožnil. Motivace jak sviňa, prostě paráda. Nakonec měl trpělivost s námi jezdit asi 3 tréninkové dny.
Druhá perla z alltrainingové nabídky byla beseda s naším nejlepších silničářem historie a to Jánem Svoradou. Obětoval nám 1hod svého času a my jsme měli, po řekněme překonání stydlivosti, možnost ptát se na vše co nás napadlo. Jak on jezdil, s kým a kde. Bylo zajímavé konfrontovat například jeho způsob stravování a tréninku s naším „hobáckým“. Musím říct, že na mě zapůsobil jako velký profík, i když už vlastně profíkem není. Jako charismatická osobnost, která v životě ví co chce a za svým cílem úspěšně šla a jde. Škoda jen, že on byl mezi nejlepšími cyklisty světa v době, kdy v Čechách se tolik o cyklistice nemluvilo, nebylo ji vidět v médiích a tudíž ho zná velmi málo lidí. Škoda, že takové klenoty máme a jak stát, tak cyklistický svaz a veřejnost vůbec si takového člověka nepovažuje. Úplně jinak je tomu třeba v Itálii nebo Belgii. Snad doba nynější, doba Kreuzigera, Štybara, Raboně, bude z tohoto pohledu příznivější.
A protože se říká do třetice všeho dobrého, tak také v tomto duchu gradovalo naše setkání s profesionálními bikery. Hádejte, kdo to mohl být? Nenechám Vás dlouho čekat. Poslední tréninkový den byl ve znamení Zdeňka Štybara. Mistra světa v cyklokrosu, vítěze Světového poháru a Superprestige a poháru GVA. Ne, nebojte se, z těch kilometrů najetých za 13dní mi nehráblo. Díky předchozí kariéře Vojty Berana a jeho aktuálnímu působení v oblasti tréninku cyklistiky, má spoustu známých a kolegů. Právě k nim patří jak „Šimon“, tak třeba „Štyby“.
Právě „velký Zdeněk“ zahájil tréninkovou sezónu na Mallorce zrovna v době, kdy tam končil 3. cyklistický kemp s Alltrainingem. Co říci, prostě pocit asi jako když fotbalový amatér má možnost potrénovat s osobnostmi jako je třeba Messi, Ronaldo nebo Rosický. Buďte si jisti, že 99,9% z nás se to stát prakticky nemůže. Naší partičce bikerů se to ale povedlo. Veřte nebo nevěřte, ale měli jsme možnost s ním trénink začít, cca 40 km jsme jeli společně, pak se odpojil, respektive my jsme prostě nestíhali a pak posledních 30km tréninku jsme opět dali společně. Musím se Vám pochlubit, dokonce jsem měl možnost se s ním podělit o vodu do jeho bidonu. Možná to je směšné, ale ať. Nasát atmosféru momentálně světové jedničky, jet s ním špic, opět sledovat jeho kadenci nebo třeba prohodit pár slov bylo pro nás všechny velkým zážitkem.
Zážitek č. 3 – trénink na Mallorce je velké zpestření
Ten kdo byl v životě profesionálním sportovcem nebo jako skaut nebo pionýr jezdil na tábory, tak poznal kouzlo společných kempů, tréninků. Já však nepatřím do žádné z těchto skupin. Pro mě kouzlo vyplývající z těchto akciček bylo až do letošního roku zapovězeno. Ne, že bych záviděl těm co byli každé prázdniny na pionýrské táboře ( pokus o vtip:-) ), ale až na pár krátkých soustředění jsem neměl možnost být se skupinou lidí, které zajímá fenomén jakým je cyklistika. Jednou větou řeknu asi tolik. Trénink na Mallorce je jiný než rodinná dovolená ( nechci říct, že lepší , ale jiný ), je jiný než cyklistika na Šumavě a diametrálně jiný než trénink či vyjížďky stylem „one man show“. Musím říct v plném vědomí, že po absolvování Mallorky můj cyklistický život dostal novou dimenzi. Kombinace cyklistického prostředí, krásného počasí, systematického tréninkového režimu a docela fajn lidí je doslova vražedná kombinace. V tom dobrém slova smyslu, samozřejmě. A nakonec ani práce se beze mě nezbláznila. Kupodivu můj egoistický pocit nenahraditelnosti se ukázal jako naprosto lichý. A toto zjištění také není na škodu. Co říkáte?
Závěrem malá rekapitulace ( statistická data přesto miluji dál ).
Celkem jsem najeli 1220km. Na kole jsme odtrénovali 47:34:00 hodin. Spálili jsme 24.412kcal. Průměrná TF byla v mém případě 122Tf/min a maximálka byla 165TF/min. To vše bylo okořeněno prakticky každý den 30 minutovým pobytem v masérně, kde jsme si dopřávali všechny procedury, které s regenerací souvisejí.
Za sebe a také za ostatní členy 3. kempu bych rád poděkoval Bohu za to, že nad námi držel ochranou ruku, zejména při sjezdech a trénéru Vojtu Beranovi za luxusní tréning, fyzioterapeutce Terezce/Opičce Trefné za pomoc při regeneraci a Tomáši Beranovi, který se staral o doprovodné vozidlo a uměleckou fotografii.
Všem bikerům pobyt a trénink na Mallorce doporučuji, neboť jsem došel k závěru, že tréninkový pobyt s Alltrainingem na Mallorce má 100% smysl a význam.
Úspěšnou a hlavně radostnou sezónu v sedle Vašeho bika přeje
Martin Havlík
