Alltraining.cz na Tour de France 2011

Publikováno 28.7.11 | Sdílet:

Při rozvaze, co letos s dovolenou mi přišla nabídka od Alltraining, jet na Toure de France. Nejednalo se pouze o pasivní sledování závodu, ale i o projetí některých částí horských etap. Nerozmýšlel jsem se tedy ani minutu a uvedl sebe i kolo do stavu provozuschopného.

Cesta autem do míst alpských etap je poměrně dlouhá, ale ve dvou lidech se dá zvládnout bez problému a po půl dne jízdy jsme byli ještě schopni seřídit materiál a najet nějaké kilometry.

Nocleh jsme zvolili pod stanem s možností přemístění dle výskytu závodního pelotonu, první stanoviště bylo ve městě Le Chambre v kempu, díky výborně udržovanému sociálnímu zařízení (hodnoceno z českých poměrů) bylo stanování komfortní a dá se zvládnout žít v těchto podmínkách i více dní. Na tomto místě jsme přespali tři dny s tím, že najedem nějaké kilometry s horskými etapami a po té s přesunem podívat a fandit na závod.

První den nám vyšlo výborně počasí a s pozdním vstáváním jsme bez problému najeli 120 km s výjezdem na Col de Madelaine a převýšením 2800 m, dokonce jsme na tomto průsmyku ve dni volna Tour zastihli jezdce AG2R LA MONDIALE. Musím říct, že najet takovýto objem je na francouzských silnicích v porovnání s tuzemskem hračka.

Další dny nám už počasí nepřálo, tak jsme bohužel strávili v sedle kratší dobu, přesto se nám povedlo zajet alespoň ještě jeden průsmyk Col de Glandon. S celkem prudkým koncem, kde stoupání převyšovalo místy 12%.

Následující den jsme se již přesunuli do centra dění Tour na Gallibier, plány nám zase změnilo počasí tím, že jsme nemohli přejet přes tento průsmyk z důvodu sněhové nadílky 15 cm na tomto vrcholu, utábořili jsme se tedy na “divoko” 8 km pod průsmykem ve výšce 2000 m.n.n. Naštěstí jsme všichni až na jednu vyjímku měli vybavení na přespání v teplotách pod nulou, všechny tři noci strávené na tomto místě totiž byly mrazivé.

Po první noci pod Gallibierem byl náš program jasný být u čtvteční etapy Tour, která končila na tomto průsmyku. Vyjeli jsme 8 kilometrů, co nám z tábora zbývalo na vrchol (tato část je “nejvýživnější”), pro jistotu zamkli kola k plůtku a prošli tunelem na druhou stranu kopce. Už v dopoledních hodinách byly u silnice solidní davy lidí.

Peloton měl být pod vrcholem kolem páté hodiny, měli jsme dost času si projít vrchní část trati, překvapilo mě kolik Čechů a Slováků jsme potkali, většina z nich zde byla stejně my jako pod stanem a s koly. Asi hodinu před pelotonem projíždí “alegorické” vozy sponzorů závodu, z nichž výběrové francouzské slečny vyhazují reklamní předměty.

Po té už na trati napětí houstne a všichni vyhlížejí vedoucího závodníka v tomto případě Andyho Schlecka. Naše stanoviště jsme vybrali záměrně v co nejprudším kopci, aby nám závodníci jen neprosvištěli před nosem. Chtěl jsem běžet vedle Andyho s českou vlajkou, přesto jsem mu nestačil, odhaduji rychlost tak na 25 km/h, mazec.

Asi po třech minutách následovala skupina ostatních lídrů v čele s Evansem, ti byli ještě rychlejší, kdybych to neviděl naživo, nevěřil bych, že je možné jet po dvoustech kilometrech takhle rychle. A jak tato etapa dopadla jistě víte.

Následující den, jsme vyrazili na kola s motivací ujet 164 km s převýšením 5400 m.Trasa

Galibier -> Lautarette -> Le Burg de Oisans -> Croix de Fer -> Stj. De Maurinne -> Galibier.

Po 9 hodině nasedáme na kolo a znovu zdoláváme Galibier, pak 45 kilometrový sjezd do městečka Burg a pak už jen do kopce směrem Col de la Croix de Fer, který se nezdá je zpočátku pěkně utažený a pořádně jsme se na něm zapotili. Závěrečný výjezd přes do městečka Maurine byl nádherný, tam jsme si dali I potřebné kafíčko a Gallibier podruhé už byla hračka.

Čekal jsem, že budu po této vyjíždce mrtvý a sotva plést nohama, všichni jsme ale zvládli ujet tuto porci celkem čile, inu na dobrých silnicích to jede hned líp. Celkem nám to trvalo necelých 7 hodin a rychlostní průměr byl okolo 24km / h.

Poslední den ve Francii jsme se přesunuli do Grenoblu, podívat se na rozhodující časovku. Určitě je zajímavé vidět zázemí jednotlivých týmů a mechaniky připravovat materiál pro jezdce. Místo pro sledování závodu jsme zvolili v místě startu, kde se jezdí obousměrně. Vydrželi jsme sledovat závod až do konce a po projetí posledních tří jezdců, bylo jasné, že Evans nandal Schlekům solidně na žlutý dres a výhru Tour.

Musím uznat, že tato dovolená byla skvělá, i přes nepřízeň počasí jsme najeli slušné kilometry a vidět naživo Tour a “být u toho” na to se prostě nezapomíná. Je jen škoda, že nás nejelo víc. Tak třeba příští rok už teď se těším!!

S pozdravem Miloš Fiala