Díl VI.: Craft 1000 Miles v cíli. Vašek s Martinem se ohlíží zpět
Publikováno | Sdílet: 
Dobrodružné putování ze Slovenska do Česka přineslo nekonečně dlouhou řádku zážitků, o některé se s námi podělili i Vašek s Martinem, naši dva "šoumeni"....
Za prvním ročníkem Craft 1000 Miles organizátoři definitivně udělali tečku. Poslední závodníci dokončili svou 1600 kilometrů dlouhou pouť z ukrajinsko-slovenských hranic na německo-české ve středu večer. Extrémně mazaná hlava Honzy Kopky ale už spřádá plány na příští rok - pojede se totiž opačným směrem!
Chalupa bramborového magnáta a cyklistického fandy Pepíka Dušáka ve Skalné - v rodišti Pavla Nedvěda - již znovu žije normálním prázdninovým životem. Od 11. do 23. července se na jeho chalupě, cílovém zázemí, vystřídalo celkem 34 bikerů.
Právě tolik jich dlouhý a extrémní závod dokončilo. Na startu jich původně stálo 96, většina skončila v polovině, tedy na metě 500 mil.
Připomeňme si, že nejrychlejšími extrémisty byli Zdeňkové Kříž a Tomeček. Do Skalné dorazili po osmi dnech a sedmi hodinách.
Závod prý byl tak o den delší než původně plánovali. Alespoň mají více zážitků... a že je o čem vyprávět. "Byl to fakt neuvěřitelný zážitek. Nejvíc to odneslo kolo, fungovalo bez údržby, ale teď mám pocit, že je na odpis. Karbonový rám a ráfky nebyly dobrý nápad, oboje je prasklé. Zdravotně jsem na tom dobře, jen mě bolí kolena a achilovky, což je pozůstatek studeného počasí na Slovensku", sypal ze sebe Zdeněk, který vzpomněl i nejhorší a nejlepší zážitky.
"Nebyli to medvědi, ale počasí. To bylo strašný, to bylo na celý akci nejhorší. Medvědy jsme potkali, ale báli se víc než my. A nejkrásnější zážitek byl z Krkokonoš. I když je dobře znám, tak takovéhle počasí jsem tam ještě nezažil. Bylo naprosto jasno, bezvětří a ta viditelnost. To jsme si užívali", líčil čerstvě nabyté zážitky provozovatel Chaty Špindler na hřebenech Krkonoš Zdenda Kříž.
Naši dva "herci" Martin Klofanda a Vašek Silovský absolvovali půlku závodu společně. A to zejména díky nefunkčním GPSkám, které jim oběma, téměř až neuvěřitelně, přestaly pracovat.
Vašek se po dobití druhého kontrolního bodu na 500 mílích rozhodnul kvůli zdravotním problémům odstoupit. Martin odhodil nosič, vypůjčil si GPSku a upaloval do Skalné. Do cíle na chalupu pana Dušáka přijel ve čtvrtek 14.7. kolem čtvrté hodiny. Jeho cesta tedy trvala 11 dnů, dvě hodiny a tři minuty.
Požádáli jsme oba aktéry, aby se s námi poděli o několik zážitků
|
|
|
|
Martin Klofanda
Splnil závod tvé očekávání?
Jak se říká předčil..nebo možná I přechčil …protože “chcalo” chvílema opravdu vydatně :O)) Moje očekávání byla dost pod realitou takže jsem následně nebyl zklamaný. Tak to mám ložený i v životě a zatím se mi to docela vyplatilo, čili je lepší nečekat bůhvíco a pak nebýt zklamaný. Nemělo to chybu. Nebylo to jen o ježdění na kole a o nějakém tom tlačení v bahně a přenášení na kamenech... Bylo to o tom řešit kopec jiných věcí jako kde přespat, kde se najíst, jak opravit to a to..Nebo některý věci neřešit vůbec, což mi šlo docela dobře :O)
Co bys závodu vytknul?
Asi nic.., mě prostě bavilo i to tlačení a nošení a pominu-li, že moje karbonový tretry vzaly za svý, a že mi vypověděla službu gpska, nemělo to chybu. Dojel jsem do Skalný ve čtvrtek odpol a už v pátek dopoledne jsem chytal depku z toho nicnedělání. Během závodu se stále něco dělo, pořád něco novýho, pořád nějaká změna. A to mě bavilo. No ale páteční prázdnotu jsem si vylepšil hned v sobotu na Salzkammergutu :O))
Co tě příjemně překvapilo?
Ochota některých lidí, které jsme cestou potkávali, kdy byl náš osud tak trochu v jejich rukou. Většinou se snažili nám pomoct. Překvapilo mě i to jak si tělo zvykne na větší zátěž. Dá se říct, že po týdnu, kdy mě bolelo koleno, zub, krční páteř a moje trávení nebylo ok, se to tak nějak všechno stabilizovalo a bylo to dobrý. Dalo se jezdit kolem 200 km za den a i toho spánku stačilo málo.
Totálně nejhustější zážitek?
Nejhustší zážitek byla asi nejhustší mlha co jsem kdy zažil na kole na Suchém vrchu, který suchý opravdu nebyl..a taky nejhustší a nejlepivější bahno na Slovensku, který z našich kol udělalo nepohyblivé něco obalené bahnem. Nejhorší bylo, že to cca 30 kilové něco (10 kilo kolo, 10 náklad a 10 bahno) bylo potřeba hodit na hřbet a tradá přes pole.
Šel bys do toho znova? Pokud ano, co bys udělal příště jinak?
Nevím, jestli konkrétně do 1000 mil, ale rozhodně bych závod tohoto typu ještě rád zkusil..Co bych udělal jinak: Jednoznačně jinak bych přemýšlel o tom co si vzít s sebou a jak to rozmístit na kole. Do nosiče bych už nešel. V momentě, kdy jsem ho sundal, jsem lítal jako pták a užíval si pořádně to správný bikování. Zjistil jsem, že nosič byl hlavní důvod proč mi praskaly niple.Čili co nejmíň věcí rozložených jinak.
Zkušenosti s kolem – nosič? Mazání? Sedlo?
Nosič jsem už popsal, mazal jsem jak o život, řetěz jsem čistil i mazal skoro při každý zastávce a asi to mělo smysl, protože ani po 1700 km v nelehkým terénu a bahně jsem nesjel převodníky ani kazetu. Sedlo v pohodě, taky hlavně díky tomu, že kromě řetězu jsem mazal řádně i svoje pozadí, bez čehož si absolvování něčeho takovýho vůbec nedokážu představit. Jinak Niner fungoval skvěle, přežilo i řazení hlavně díky zásahu a vychytávkám, který mi udělal Dan Boubín z BikeLive, protože vnitřní vedení lanek má i svoje úskalí. Někdy nebyly úplně ideální moje převody 2x10 jet s 42 převodníkem není na tenhle závod úplná výhra, ale dalo se..alespoň jsem trochu potrénoval sílu :O))
Zkušenosti s výživou – speciální výživa versus běžná strava.
Inkospor jsem do té doby neznal. Byl jsem opět mile překvapen. Hlavně z tyčinek, který mi opravdu chutnaly, daly se dobře kousat a hlavně fungovaly. Stejně tak dobře mě každý ráno nakopla Quarana. Vřele doporučuju. Co jsem nevyzkoušel, a to z důvodu úspory váhy, byl recovery drink. Ten jsem si dělal z piva, česneku a Kofoly – taková trojkombinace pro přežití :O))
Oblečení – postrádal jsi něco, co naopak přebývalo?
S sebou to chtělo hlavně kvalitní pláštěnku nebo možná ještě lépe nějakou lehkou bundu co nepromokne. Ten můj pokus o pláštěnku snad ani nebudu komentovat a vyřešil jsem to tak, že jsem sehnal pytel na odpadky a trochu ho vytunil. Druhá nezbytnost jsou podle mě kvalitní nepromok návleky na tretry. Mít v teple a alespoň relativním suchu nohy a vršek je podle mě základ pro delší jízdu v dešti a zimě. Jinak je to bez šance, to jsem si ověřil hned na prvních 50 km a kdo ten první den vydržel jet dál než naše skupinka, získal slušný odstup.
Jaké dojmy v tobě závod zanechal? Jsi sám se sebou spokojený?
Můj cíl bylo důstojně dojet do cíle což jsem si představoval asi tak, že nebudu prohlašovat, že už nikdy na kolo nesednu, že je to na h..., že mě bude něco výrazně bolet... A to se mi podařilo, takže jsem spokojen. Navíc jsem si cestou rozmyslel a uvědomil si spoustu věcí, na což jsem měl ideální podmínky. Třeba když jsem v mlze a dešti přejížděl skoro celý den Orlický hory....to je na přemýšlení ideální.
|
|
|
|
Vašek Silovský
Splnil závod tvé očekávání?
Myslím, že splnil nad očekávání. Představovat si člověk může různé věci, ale teprve až to prožije, má to ten správný smysl. Závod byl zcela jistě extrémní, i když na Aljašce to muselo být pro Honzu Kopku mnohem těžší! Je známá věc, že teprve když si člověk sáhne na dno, projde “peklem”, je to opravdu náročný…, pak je tam ten dlouhodobý zážitek a má to i svojí vnitřní hodnotu. Chvílema asi každý nadával na různé překážky, ale pokud vím, tak málokdo litoval, že se tohoto závodu zúčastnil.
Co bys mu vytknul?
Nevím o ničem, co by bylo překážkou nebo bylo špatně. Vše je za hromadou úsilí a práce a proto bych jen poděkoval všem organizátorům za jejich nasazení! Doufám, že neztratí chuť závod opakovat.
Co tě příjemně překvapilo?
Mnoho jsem raději neočekával a během závodu jsem nechával své myšlenky spontánně plynout. Myslím, že jsem měl v plánu hodně plánovat a promýšlet svoje osobní, rodinné a obchodní záležitosti, ale k tomu v podstatě vůbec nedošlo, jelikož jsem měl tak trochu jiné starosti. Bylo to opravdu o neustálé koncentraci a soustředění na cestu a náročný terén. Každopádně příroda, spolubojovníci a často i místní obyvatelé, to vše bylo příjemné překvapení.
Totálně nejhustější zážitek?
Tak to bylo hned druhý den, kdy jsme se brodili jílovitým bahnem, kdy nešlo nejenom jet, ale ani tlačit. Bahno se nabalilo na kola a ta se zastavila a váha toho všeho byla mnohonásobně vyšší. Když jsme zjistili, že nás tohle čeká ještě pořádný kus cesty, kola jsme hodili na hrb a šli. Následný brod, byl spíše útěchou. No a pak to byl horolezecký výstup na Makitu.
Šel bys do toho znova? Pokud ano, co bys udělal příště jinak?
I přes to, že jsem skončil na kratší trati (tak jako tak jsem najel téměř 1000 km), což jsem samozřejmě v plánu neměl, šel bych do toho znovu a věřím, že bych si to užíval. Tento typ závodění je opravdu něco úplně jiného a zkušenosti, které jsem mohl získat se určitě hodí. Každopádně bych vezl polovinu věcí. Nedával bych nosič, ale rozložil bych to na vice mist na kole a vzal bych menší batoh na záda. Vzal bych lepší bundu proti dešti a návleky na boty. Ty bych každopádně nekupoval nové, protože jsem tyhle oddělal z mnohakilometrové chůze! Pak lepší navigaci na baterie.
|
|
|
|
Zkušenosti s kolem – nosič? Mazání? Sedlo?
Kolo Duratec bylo opravdu bezproblémové. Na tak extrémní závod to byla opravdu velká zátěžová zkouška. Nosič od Sportarsenalu byl taky bez problémů. Naštěstí jsme šroubky lepili lepidlem kvůli povolování za jízdy. Díky extrémnímu a častému znečištění jsem v podstatě neustále kolo myl a mazal. Sedlo jsem měl předem vyzkoušené – Gobi, ale příště bych volil variantu s dírou uprostřed, jelikož právě v tomto místě jsem měl pár dnů problém s odřením a musel jsem jet v podstatě jeden celý den ve stoje. Bohužel jsem kolo musel vrátit a tak do dalších závodů budu hledat další variantu. Chtěl bych zkusit jet nadevětadvacítkovém kole.
Zkušenosti s výživou – speciální výživa versus běžná strava.
Firma Inkospor mě opravdu hodně překvapila a jsem rád, že jsem měl tu možnost se s tímto produktem osobně seznámit. Vše bylo chuťově zajímavé a fungovalo to! Nejvíc mi chutnaly proteinové tyčinky. Myslím, že od teď budu používat jejich produkty i na jiné sportovní akce! Mimo tuto výživu se mi osvědčilo klasické pivo a polévky, na cukry pak kofola, nebo cola. Hodně jsem taky doplňoval klasické sladkosti a občas si dal rum nebo slivovici.
Oblečení - postrádal jsi něco, co naopak přebývalo?
Kromě standardního dresu s krátkým rukávem a kraťasů jsem měl návleky na kolena, které jsem dost užil a pod dres jsem měl první vrstvu-vestičku, na odvádění potu. Dále pak jsem hodně používal šusťákovou bundu, proti větru. Měl jsem i proti větru vestičku a teplou variantu dresu s dlouhým rukávem, což se taky často hodilo. Věci sloužily dobře, ale je pravda, že se těžko oblíkalo, protože se stále střídala teplota, buď jsem byl hned spocený, a po svléknutí byla zase hned zima. Postrádal jsem nějaké návleky na boty, které bych příště určitě vzal. Na druhou stranu bych nebral náhradní dres a kraťasy, které jsou jen zátěží. Vždy se dá prádlo někde usušit i vyprat.
|
|
 |
 |
Jaké dojmy v tobě závod zanechal? Jsi sám se sebou spokojený?
Celkově jsem moc rád, že jsem mohl absolvovat tento závod. Bylo to hodně „výživný“, ale hlavně to bylo skutečné dobrodružství. Já za sebe musím říct, že mi trochu mrzí, že jsem nedojel až do konce, protože asi nejtěžší byla opravdu ta první půlka, kde byl extrémní terén, člověk si zvykal na jiný režim. Nohy si čtvrtý den zvykly a ani už nebolely, zadek přestal zlobit a málo spánku se stalo standardem pro tělo i mysl. Je pravda, že mě hodně vyřídilo trápení se zažíváním, to zřejmě bylo z toho bahna nebo vody, kterou jsme často pili ze studánek a taky nefunkční navigace. Díky tomu jsem byl zbytečně v psychickém napětí, že se musím stále někoho držet. Je pravda, že naše skupinka byla skvělá a bylo i hodně srandy. Každopádně vím, že se i takový závod dá dojet ve slušném čase až do konce a nemusí člověk mít ročně najeto tisíce kilometrů. Je to trochu o něčem jiném a samozřejmě také záleží na štěstí, aby člověk neměl vážné defekty a zdravotní problémy. Je nutné mít cíl a motivaci a to dělá divy. Příště se mi to podaří!
Foto: Martin Klofanda, Vašek Silovský, Pavel Chrenčík, Jan Němec,
