Jak se připravit na nejextrémnější bikový závod v Evropě

Publikováno 11.11.09 | Sdílet:

Sny jsou od toho, aby se plnily, a nikdy není pozdě. Začít sérii článků o mé přípravě na nejextrémnější bikový závod v Evropě Salzkammergut tímhle profláklým klišé je trochu risk, ale podstoupím ho. Protože to tak prostě je. Jedu si splnit sen, jedu poznat sám sebe a svoje limity. Chci být u něčeho velkého

poznat sám sebe a svoje limity. Chci být u něčeho velkého.

Ten nápad se začal v mé hlavě líhnout v roce 2007, kdy jsem na Salzkammergut Trophy pod rakouský Dachstein zavítal. Byl jsem tehdy u vytržení nejen z přírody, ale i z toho, jak si český biker Tomáš Trunchka dojel pro vítězství. Záviděl jsem však nejen jemu, ale všem těm, kteří se na start postavili.

To mě příjemně zamrazilo poprvé.

Podruhé jsem podobné pocity prožíval letos, když jsem sledoval brutální výjezd cyklistů při Tour de France na Mount Ventoux.

Rozhodl jsem se, že podobný extrém musím zažít také. Na Tour mě asi nepustí, takže volby padla právě na závod Salzkammergut, který se pyšní nejdelší tratí ze všech evropských cyklistických podniků.

foto: Jiří Švorc

Marek si vzal do hlavy, že pokoří nejextrémnější evropský bikový závod Salzkammergut Trophy

Jak vidí Markovy šance na zdolání 207 kilometrů jediný český vítěz závodu Salzkammergut Tomáš Trunschka?

Devět měsíců je dost dlouhá doba na to, aby se Marek dokázal na tak těžký závod připravit. Lehce problém může mít s tím, aby dojel v časovém limitu. Pokud bude na sobě opravdu makat a poctivě dodržovat všechny tréninkové pokyny, zvedne se jeho výkonnost opravdu o hodně procent.

Pro Marka to bude u takhle dlouhého závodu velké psychické zatížení. Musí překonat několik krizí, které na něj určitě přijdou. Hlavně hned na začátku je to hodně nahoru a dolů a některá stoupání se jedou kolem hodiny. Je to prostě o morálce.

Ale jak jsem říkal, pokud bude mít dobře natrénováno, správně si rozvrhne síly, pojede si tu "svou" a nebude se za nikým honit, tak věřím, že to dojede. Důležité také je nebláznit ve sjezdech.

Jo, a jedna opravdu dobrá rada na závěr: Nepouštět si před závodem muziku, pak v hlavě uvízne nějaká písnička, a ta se bude neustále vracet, stejně jako mně flák "Denně vožralej, denně vožralej..." A to bylo k zbláznění.

Upřímně řečeno, při představě 207 kilometrů v terénu s celkovým převýšením přes 7 tisíc metrů se mi stále svírá žaludek. Pořád mi běhají mžitky před očima, když si uvědomím, že v sedle bych měl být něco kolem 14 hodin a že letos byl závod přerušen, protože na hřebech napadl sníh.

Ale ta výzva mě láká. Vzrušuje.

Když jsem přemýšlel, co od své účasti vlastně čekám, nejdříve plány sahaly k tomu, ujet co nejvíc: "Sto dvacet kiláků dám a pak vzdám, no a co, i tak dobrý." Pak se mi to začalo zdát málo. Začal jsem chtít závod dojet do konce. A v září jsem si svůj cíl ještě posunul. Chci nejen dojet, ale navíc neskončit poslední. Nechci totiž slyšet, jak mi kámoši budou říkat: "Dobrý, ale slabýýý!"

Plán jsem tedy měl, kondice průměrná, nadváha lehká. Nebylo potřeba nad tím vším moc dlouho dumat, abych přišel na to, že nejlepší cestou bude příprava pod odborným vedením někoho, kdo má výsledky a hlavně trpělivost do něčeho takového jít. Nechci se deset měsíců plácat v tréninku, který si sestavím sám stylem "něco si někde přečtu, něco mi někdo poradí". Nechci tomu věnovat téměř rok, dřít se před a po práci a pak "chcípnout" na 80. kilometru. To mi přijde škoda.

Nakonec jsem se vydal, na doporučení známého, který se kolem cyklistiky motá fakt dlouho, za Vojtou Beranem z Alltraining.cz. Když jsem mu přednesl svůj sen, trochu mě zaskočil. Nezačalo totiž přesvědčování, že je to celé nereálná hloupost, a přemlouvání, ať si aspoň vyberu mnohem menší sousto.

Týrání začalo zátěžovým testem

Vojta prostě jen prohlásil: "To dáme, to půjde. Budeš makat jako čert, dietolog Mirek Petr ti sestaví výživový program a ono to půjde." Jeho suché konstatování mě lehce uklidnilo, ale strach mám z toho všeho stejně. Snažím se ho vytěsnit z hlavy. To nejrozumnější, co mohu udělat, je zkrátka věřit trenérovi a myslet vítězně.

Jak bude vypadat základní schéma Markovy přípravy

Trénovat jsem začal už během září, to ale bylo jen lehké zahřívání. Na konci října jsem pak absolvoval u Vojty zátěžový test, abychom zjistili pravdu o mé kondici, a stanovili, jak bude trénink vypadat.

Celý test je vlastně jedno velké týrání na speciálním kole, kdy vás trenér upřeně pozoruje a po třech až čtyřech minutách vám zvyšuje zátěž a odebere z prstu krev k analýze laktátu. Laktátová křivka slouží k přesnému sledování tréninkového zlepšení, dokáže odhalit jak tréninkové pokroky, tak i případné chyby v tréninkovém procesu. K tomu měří tepovou frekvenci a dosažený výkon. Zátěžovým testem se určí aerobní a anaerobní práh, zjistí výkonnost a stanoví tréninkové zóny.

Navíc si ze zátěžového testu odnesete zkušenost, která vás bude provázet celým tréninkovým programem. Čím více se zvyšuje zátěž, tím nápadnější je trenérova proměna, tím výrazněji ční z jeho tváře sadistický úšklebek.

Optimistickým pokřikem "hop, hop, hop" se mě Vojta snažil dohnat ještě k lepšímu výkonu a k vyrovnané frekvenci šlapání.

Pak jsem se ale s vytřeštěnýma očima nadechl a vypískl: "Ty vole, končím, to nejde!"

Vojta si to očividně nemyslel, nakonec ale jen s úsměvem odtušil: "Za tři měsíce to bude o něco lepší."

Ty vago, za tři měsíce, říkám si, to chci teda vidět. Ale věřím mu.

Celý trénink bude probíhat pod vedením Vojty Berana, který je autorem projektu Alltraining.cz.

V příštích článcích se dozvíte, jak a proč se dělá zátěžový test, jak si vybrat správné kolo, vše o správné výživě a rehabilitaci.

Každý měsíc vám přineseme komentáře odborníků, v nichž budou hodnotit odtrénované období. Připravíme pro vás také dvě speciální poradny: tréninkovou povede Vojta Beran, ve výživové vám bude k dispozici dietolog Miroslav Petr.

Partnerem tréninkového projektu je jeden z předních světových výrobců silničních a horských kol firma BMC. Více na www.bmc-racing.cz