Naši svěřenci celkově 3. místo na Tour TransAlp
Publikováno | Sdílet: 
Náš svěřenec David Klíma spolu s Jaroslavem Stárkem obsadili celkově skvělé 3. místo v prestižním a těžkém etapovém závodě dvojic Tour TransAlp. Přinášíme vám reportáž z prožitků nášeho závodníka a hrdiny Davida Klími.
Závod proběhl od 6.7.-12.7. 2008 na startu se sešlo přibližně 1300 závodníků z celého světa. Na účastníky čekalo během 7 náročných etap 860km s převýšením 16849 m.Česká účast na letošním ročníku byla oproti minulým letem početnější, startovali 2 dvojice teamu Vokolek Import David Klíma Jaroslav Stárek a Dmitrij Skolil Ivan Divíšek jeden tým stáje Kolokrám Libor Janoušek a Jakub Svoboda a během závodu jsme zjistili, že v závodě bojují další dvě České dvojice, team Horské Služby a team Goofy.
Start 1 etapy proběhl v Německém městě Oberammergau, cíl na nás čekal po 140km a převýšení přibližně 2500m ve městě Sölden. Od půlky etapy a na nejvyšším bodu trati na vrcholu kopce Hahntennjoch ve výšce 2000m/m začalo silně pršet, proto sjezd který měřil cca 15km byl poznamenán mnoha pády a zranění závodníku. Sjezd byl hodně technický a v některých úsecích jsme na vozovce na které bylo cca 2 cm vody dosahovali rychlost přes 80km/m, ale přežili jsme a po projetí cílem jsme zjistili že v naší kategorii Master jsme obsadili 4 místo.
2 etapa byla velice náročná nejen pro124km dlouhou etapu s převýšení 3093m, ale hlavně, že se překonávali nejvyšší vrcholy závodu Timmelsjoch 2500m/m, délka stoupání 25km a Jaufenpass 2100 m/m s délkou stoupání 20km. Již od rána silně pršelo a byla značná mlha. Celou etapu závodníky zužovala velká zima na vrcholu kopce Timmelsjoch ve výšce 2500m/m byli ještě zbytky sněhu a tak silná mlha, že bylo vidět sotva 5 m před sebe což samozřejmě bylo velice nepříjemné hlavně ve sjezdu kde bylo spoustu zatáček, neosvětlených tunelů a hlavně velké množství vody na silnici, to vše museli závodníci překonat. V etapě jsme skončili na 5 místě a byli jsme moc rádi, že jsme vše přežili bez nějaké újmy.
Ve 3 etapě se počasí konečně umoudřilo a na závodníky hned po startu ve městě Brixen čekal kopec o délce 36km, který končil ve výšce cca 2100m/m. Tato etapa byla oproti předchozím kratší 90km, ale převýšení bylo 2909m/m. V této etapě jsme se drželi stále v předních skupinách a s přáním, že konečně prolomíme bramborové umístění jsme se hrnuli dopředu. Velkou motivací bylo i to, že vedoucí závodníci naší kategorie měli defekt v podobě ohnuté přehazovačky, což jsme jim samozřejmě nepřáli, ale nakoplo nás to k tomu abychom se ještě více zmáčkli, takže neustálé pokřikování na mého kolegu Jardu Stárka zvaného Holanďan „ vezmi si gel vezmi si gel“, které v uších slyšel prý i v noci jsme vlétli do posledního 15km kopce této etapy. Bohužel když jsme se prořítili cílem tak jsme zjistil,i že jsme opět 4 a rakouská dvojice ze stáje Lightweight , která byla dosud v průběžném 10 místě se vyburcovala k velkému výkonu.
Start ve městě St.Vigil nás čekal ve 4 etapě, která měřila 102km s převýšením 2128 m/m a provázelo nás hezké počasí. V této etapě nás čekalo několik kopců. Nejznámějším kopcem je Passo Falzarego, který zdolávají i závodníci Giro di Itália. Tento kopec nás čekal hned po startu a i když jsem bojovali na maximum a Holanďan větu vezmi si gel nemohl už ani slyšet nás v cíli čekala zase bramborová medaile.
5 etapa byla nejtěžší královská etapa. Start byl ve městě Sexten.Měřila 130km s převýšením 3148m/m a na závodníky čekalo překonání pěti kopců, kde nejznámější byl Passo Staulanza. Počasí nám stále přálo, ale byl poměrně silný vítr. Závod se pro nás vyvíjel docela dobře a věřili jsme že už snad prorazíme tu bramborovou smůlu. Hned v prvních kopcích jsem si všimli že zaostávají vedoucí závodníci a že už toho asi začínají mít dost a když před stoupáním na nejvyšší bod tratě Passo Staulanza zaostali i naši největší konkurenti, kteří se drželi zatím na průběžném místě které postihl smolný defekt tak už to vypadalo že to snad vyjde, ale právě v nejtěžším kopci této etapy zaútočila německá dvojice, která se držela za námi na celkově 5 místě a když jsme si vybírali zrovna svoji krizi tak už to zase vypadalo že se našeho bramborového prokletí nezbavíme, ale jeli jsme na jistotu a to se nám i vyplatilo, protože německou dvojici při riskantním sjezdu postihl pád a měli tu smůlu, že museli ze závodu odstoupit. Takže se nám otevřela cesta k naší vysněné bedně a i přes náročnou sólovou 25km jízdu jsme si konečně plácli a skončili jsme 3 a tento výkon nám pomohl k tomu, že jsem se vyhoupli i do průběžně 3 celkového pořadí.Večer jsem toho měli oba opravdu dost a měli jsme velký strach jestli budeme schopni bojovat v dalších etapách dál.
6 etapa start Fallade, tento den byl náročný v tom, že hned po startu nás čekali největší kopce etapy, kopec Passo Valles, Passo Rolle a Passo Cereda a poté 40km v už méně zvlněném terénu, ale zase o to větším protivětrem, protože jsme se už blížili k moři. Měli jsme strach s toho že nebudeme po předešle velice těžké etapě stačit v prvních kopcích a ztratíme v závěru etapy na větru. K naší smůle se naše obavy vyplnili a v posledním velkém kopci na nás padla krize a odpadli jsme z předu jedoucích skupin. Vzhledem k tomu, že jsme se báli aby jsme nepřišli o třetí místo rozhodli jsme se nečekat na skupinu jedoucí za námi a čekal nás 40km očistec v silném větru, ale naštěstí jsme moc neztratili a i když jsme 3 km před cílem byli dojeti za námi jedoucí skupinou na kterou kdybychom počkali tak by nás to stálo daleko méně sil. Skončili jsme v kategorii 5 ale celkové 3 místo jsme si udrželi. Naše těžká dřina byla odměněna fantastickým ubytováním, které nás čekalo na místní faře ve městě Feltre hned vedle překrásného Kostela, který stál na místním kopci. Zastavil se tam čas, nějakých 100 let zpět. Pokoje byli prázdné bez nábytku jen železné postele jak v nemocnici z počátku minulého století, kříž na zdi a fotka Madonky na malé poličce to bylo vše. Velká čistota klid a pohoda nás dobila do další poslední etapy.
Poslední 7 etapa byla ve městě Feltre. Vše bylo poznamenáno velkou nervozitou a čekalo nás 155km absolutní roviny, spoustu zatáček , silný vítr a hlavně velký balík plný již značně vyčerpaných závodníků. Hned po startu se jelo přes 60km/h a vypadalo to, že dnešní etapa bude hodně bolet. Naštěstí se tempo ustálilo a kromě občasného pádu to vypadalo, že to snad dotáhneme až do cílového Bibione . Byli jsme i rozhodnuti, že nebudeme moc riskovat a nepůjdeme do závěrečného spurtu, abychom předešli pádu, ale čím více jsem se blížili do cílového města tak se tempo stupňovalo přibývalo pádů a jízda v polovičce nebo na konci skupiny byla velice riskantní proto jsme vlítli do závěrečného spurtu úplně ze špice 400 členného balíku a kromě toho že kolem nás každou chvilku někdo letěl po rukách a jen pískali brzdy jsme závěr zvládli na výbornou 2 místo v kategorii a 4 místo v celkovém hodnocení všech kategorií. V celkovém pořadí kategorii Masters jsme udrželi 3 místo a už nás jen čekali ceremonie vyhlášení a oslavy které se konali přímo na pláži v Bilione.
