Nepodceňujte příjem magnézia
Publikováno | Sdílet: 
Magnézium je čtvrtým nejhojněji se vyskytujícím kationem v těle savců. Uplatňuje se ve více než 350 enzymatických reakcích, obecně má však nejvýznamnější roli ve svalové a nervové činnosti a dále jako koenzym v metabolismu sacharidů a proteinů.
Uvádí se, že magnézium je minerál, jež naše současná strava nejvíce postrádá1. Hovoří se o tom, že např. v USA více než 40% populace má natolik nízké magnézium, že je ohroženo mnohými degenerativními onemocněními včetně osteoporózy2. Nedostatek magnézia má velmi těsný vztah i k mnohým dalším chorobám jako je cukrovka 2. typu3,4 , hypertenze (vysoký krevní tlak)5,6,7 a srdeční choroby8,9,10. Zvýšený příjem magnézia má přímý vztah ke zlepšené inzulínové senzitivitě u dětí 11,12.
Vlivem postupných ztrát tohoto prvku v půdě (stejně jako dalších minerálů) v důsledku mnohaletého pěstování plodin na stále stejných místech dochází zcela pochopitelně i k postupnému snižování magnézia v naší stravě.
Magnézium je primárně absorbováno v tenkém střevě (v jejunu a ileu) prostřednictvím aktivního transportu. Účinnost vstřebávání magnézia se pohybuje od 35 - 40%. Ledvina je orgán, jež sehrává nejvýznamnější roli v regulaci plasmatického magnézia. Léky na bázi diuretik (thiazid) ovlivňují resorpci elektrolytů v ledvině a zvyšují jeho ztráty13. Alkalóza zvyšuje resorpci magnézia, na druhou stranu acidóza zvyšuje jeho exkreci14 - toto východisko je velmi důležité, zvláště je-li známo, že strava dnešního člověka je spíše acidická. K tomu přispívá i stresová zátěž, silně stresovaní jedinci jsou častěji acidičtí.
Mnoho lékařů hledí na možný nedostatek magnézia a zejména na jeho suplementaci potravními doplňky poněkud laxně. Nejpoužívanější test na jeho stanovení v plasmě totiž zřídkakdy naznačuje nedostatek. Pouze 1% jeho celkového obsahu v těle se vyskytuje extracelulárně tj. mimo buňky a tento podíl je regulován mnohými faktory včetně parathormonu, který zvyšuje jeho podíl v plasmě v okamžiku, kdy je příjem magnézia ve stravě nízký. V pravdě, nízké koncentrace plasmatického magnézia do značné míry odrážejí jeho nedostatek, na druhou stranu normální a vyšší hladiny magnézia pouze chabě korelují s koncentracemi v jednotlivých tkáních. Metodika založená na stanovení magnézia v červených krvinkách (v erytrocytech) je podle nových přístupů mnohem výpovědnějším testem pro určení jeho obsahu v tkáních. Ukázalo se, že jeho nízké koncentrace v červených krvinkách souvisí s hypertenzí, únavovým syndromem a premenstruační tenzí15,16. Naneštěstí pro českého pacienta se tento test v běžné praxi neprovádí.
Sportovci jsou významně ohroženi nedostatkem magnézia. Magnézium je v rámci komplexu Mg - ATP zahrnuto prakticky ve všech metabolických procesech v těle. Čím vyšší je metabolický obrat je, tím výraznější jsou i jeho ztráty. U sportovců často přítomná acidóza vlivem vysoké produkce laktátu nadále tyto ztráty podporuje. Prvotní náznaky nedostatku magnézia mohou představovat křeče v dolních končetinách a poruchy spánku (časté buzení, problémy s usínáním). Proto je také zlepšení spánku prvním pozitivním, subjektivně popisovaným účinkem suplementace magnézia.
Jak už to ostatně bývá, ne všechny suplementy jsou stejně účinné, v případě magnézia je nasnadě věnovat pozornost použité formě. Nejčastěji obsažený oxid (oxid hořečnatý, magnezium oxid) stejně jako karbonát nebo hydroxid jsou nejhůře vstřebatelné formy, jejichž využitelnost se v kritických případech může blížit nule. Magnézium laktát, chlorid, aspartát a glycinát jsou naopak formy, u kterých byla zjištěna vysoká využitelnost15,14,17. Vitamin B6 - pyridoxin podporuje vstřebávání magnézia ze střeva, proto se je možné setkat s doplňky obsahující kombinaci těchto dvou složek.
Jako sportovci se vždy ujistěte, že máte dostatečný příjem magnézia nejlépe výběrem vhodného suplementu. Výskyt jeho nedostatku mezi sportujícími je totiž mnohem častější než u běžné populace.
Autor: Phdr. Miroslav Petr, Phd.
dietolog serveru Alltraining.cz
Reference:
1 Johson, S. The multifaceted and widespread pathology of magnesium deficiency. Med Hypothese. 2001;56(2):163-170.
2 Rude, RK., Gruber, HE. Magnesium deficiency and osteoporosis; animal and human observation. J Nutr Biochem. 2004; 15(12):710-716.
3 Leon-Espinosa de los Monteros, MT., Gill Extremera, B., Maldonado Martin, A., et al. Zinc and chronic obstructive pulmonary disease. Rev Clin Esp. 2000;200(12):649-653.
4 Darlow, BA., Inder, TE., Graham, PJ., et al. The relationship of selenium status to respiratory outcome in the very birth weight infant. Pediatrics. 1995;96:314-319.
5 Townsend, MS., Fulgoni, Vl., Stern, JS., et al. Low mineral intake is associated with high systolic blood pressure in the Third and Fourth National Health and Nutrition Examination Surveys: could be all be right? Am J Hypertens. 2005;18: 261-269.
6 Thuluvath, PJ., Triger, DR. Selenium in chronic liver disease. J Hepatol. 1992;14(2-3):176-182.
7 Iso, H., Terao, A., Kitamura, A., et al. Calcium intake and blood pressure in seven Japanese populations. Am J Epidemiol. 1991;133(8):776-783.
8 Abbort, RD., Ando, F., Masaki, KH., et al. Dietery magnesium intake and the future risk of coronary heart disease (the Honolulu Heart Program). Am J Cardiol. 2003;92(6):665-669.
9 Woods, KL., Fletcher, S. Long-term outcome after intravenous magnesium sulphate in suspected acute myocardial infarction: the second Leicester Intravenous Magnesium Intervention Trial (LIMIT-2). Lancet. 1994;343(8901):816-819.
10 Woods, KL., Fletcher, S. Magnesium nad myocardial infarction. Lancet. 1994; 343(8912):1565-1566.
11 Huerta, MG., Roemmich, JN., Kington, ML., et al. Magnesium defficiency is associated with insulin resistance in obese children. Diabetes Care. 2005;28(5):1175-1181.
12 Rumawas, ME., McKeown, NM., Rogers, G., et al. Magnesium intake is related to improved insulin homeostasis in the framingham offspring cohort. J Am Coll Nutr. 2006;25(6):486-492.
13 Yucha, C., Dungan, J., Renal handling of phosphorus and magnesium. Nephrol Nurs J. 2004;31(1):33-37
14 Gums, JG. Magnesium in cardiovascular and other disorders. Am J Health Syst Pharm. 2004;61(15):1569-1576.
15 Ranade, VV., Somberg, JC., Bioavailability and pharmacokinetics of magnesium after administration of magnesium salts to human. Am J Ther. 2001;8(5):345-357.
16 Marks, M., Smith. Basic Medical Biochemistry: A Clinical Approach. Baltimore: Lippincott Williams & Wilkins; 1996.
17 Firoz, M., Graber, M. Bioavaibility of US commercial magnesium preparations. Magnes Res. 2001;14(4):257-262.
