Pošlete nám svůj dotaz
Pošlete nám svůj dotaz

Jméno *

E-mail *

Tel

Váš dotaz či zpráva *

Odeslat dotaz

ROVNOVÁHA, BALANC A SIGNÁLY

Publikováno | Sdílet:

Celková zručnost ovládání kola jednou rukou, řízení bez držení s udržením rovnováhy a balancování patří k základním dovednostem každého cyklisty. Při každém tréninku dojde k situacím, kdy je třeba dávat signály, sáhnout pro lahev s pitím, vytáhnout si z kapsy tyčinku, obléknout či odložit vrstvy oděvu… Balanc a rovnováha patří na horském kole mezi základní dovednosti, které musí umět každý cyklista. V dnešním díle naší Alltraining Cycling Academy Vás naučíme správnou technikou jejich provádění.

Celková zručnost ovládání kola jednou rukou, řízení bez držení a udržení rovnováhy a balancování patří k základním dovednostem každého cyklisty. Každý by měl umět střídavě pouštět pravou či levou ruku, nebo dokonce pustit řídítka oběma rukama. Při každém tréninku dojde k situacím, kdy je třeba dávat signály, sáhnout pro láhev s pitím, vytáhnout si z kapsy tyčinku nebo si obléknout či odložit vrstvy oděvu. Jak tedy na to?

Signály jsou nepostradatelnou řečí každého cyklisty, zejména při jízdě ve skupině. Existují základní povely, které by měl znát každý cyklista, tedy i biker. Jedeme-li sami na nějakém pěkném trailu, kde máme plné ruce práce s technikou jízdy, tak ukazovat nemusíme. Ale jestliže se vydáme na skupinový trénink i po polní cestě či silnici s kamarády, je třeba dát vědět svým spolujezdcům za námi, co se bude dít.

Při odbočení vpravo či vlevo je důležité, abychom s předstihem ukázali změnu směru jízdy upažením pravé či levé ruky už 50–100 metrů před samotným manévrem.

Při zastavení ve skupině zvedneme pravou ruku opět v dostatečném předstihu před zastávkou.

Při objíždění viditelné překážky (například velká díra, louže, kámen, stojící auto či chodec) mávneme vždy rukou za sebe ze strany, ze které překážku objíždíme, a plynule překážku objedeme. Čím je překážka větší, tím větším obloukem ji musíme objet, aby nehrozilo, že někdo překážku neuvidí a setká se s ní až čelně.

Když míjíme překážku, která je umístěna kolmo přes cestu (například koleje, frézovaná vozovka), mávneme rukou rovnoběžně za sebou dvakrát zprava doleva. Díky tomu ostatní vědí, že se musí připravit na lehké zvednutí předního i zadního kola nebo při rychlé jízdě k případnému skoku přes překážku.

Veškeré signály týkající se celého pelotonu (překážka, přejezd, retardér, zastavení) se nesou postupně celou skupinou až dozadu k poslednímu jezdci.

Dalším důležitým signálem je vstávání ze sedla. Protože při tomto úkonu většinou kolo zajede lehce dozadu, což je při jízdě ve skupině velmi nebezpečné pro jezdce za námi, musíme předtím na úkon vždy upozornit. Před tím, než vstaneme, dvakrát mávneme rukou podél hýždí dozadu.

Poslední signál je důležitý při samotném vedení skupiny. Při střídání v čele a přesunu do zadní části skupiny pustíme ruku z řídítek a hlubokým mávnutím dopředu pouštíme dalšího do čela skupiny. Zkušení jezdci už většinou rukou nemávají a jen ukazují vybočením loktu do strany.

Vyjmout bidon (tj. cyklistická láhev) z košíku a napít se z něj důležitá dovednost každého cyklisty. Při vyjmutí bidonu z košíku by cyklista měl stále šlapat a jen lehce vystrčit koleno do strany. Nápoj by měl konzumovat jen po malých doušcích. Stejným způsobem vracíme za stálého šlapání láhev zpět do košíku.

Obdobně bychom měli postupovat i při vytahování předmětů z kapes. Cyklista se nesmí bát pustit řídítka a sáhnout si do kapsy pro tyčinku, která mu dodá potřebnou energii. Při obou úkonech se vždy díváme před sebe a nesledujeme láhev ani tyčinku. Při jízdě ve skupině pijeme a jíme zpravidla tehdy, když jedeme na konci, kde nikoho neohrožujeme. Nikdy nepijeme a nejíme v čele skupiny.

Oblékání a svlékání na kole vyžaduje, aby jezdec uměl dobře udržet rovnováhu, protože je třeba pustit řídítka oběma rukama. Proto je dobré být při tomto úkonu na konci skupiny, abychom neohrozili další cyklisty. Při jízdě bez držení musí být cyklista uvolněný a najít na sedle rovnovážný bod, který mu dovolí povolit trup, zatímco nohy stále šlapou. Při jízdě bez držení se vždy díváme vpřed.

Jak zlepšíme balanc a rovnováhu, kterou potřebujeme mít například při stání či balancování v obtížném terénu či na semaforu ve městě? Kolo se nejlépe naučíme vnímat a ovládat, když s ním naučíme stát na místě.

Pro trénink si najdeme mírný svah a snažíme se na lehký převod jet nahoru tak pomalu, až se kolo zastaví a začne mít tendenci couvat. Postavíme se do pedálů, nebrzdíme a přední kolo otočíme do strany zhruba o 45 stupňů. Mírným tlakem do předního pedálu kolu nedovolíme, aby začalo couvat, za pomalého popojíždění vpřed hledáme rovnovážný bod. Jakmile začneme ztrácet stabilitu, stačí šlápnout razantněji a popojet, pak opět můžeme hledat rovnováhu. Čím vytrvaleji to budete zkoušet, tím lépe pochopíte, co se na kole děje v nulové rychlosti, a tím víc se s ním sžijete.

Mezi mistrovské kousky rovnovážných a balančních prvků patří jízda po zadním kole.

Na první pohled to může vypadat jen jako pouhá parádička. Opak je však pravdou. Při jízdě v terénu se jedná o funkční prvek, kdy byť jen drobné přizvednutí předního kola může pomoct překonat větší nerovnost. Při jízdě po zadním kole je zásadní správně zvolený převod. Zvolíme spíše lehčí, díky němuž budeme mít dostatečnou možnost rychlé akcelerace, jež nám společně s přenesením těžiště dozadu umožní zvednout přední kolo. Přední kolo zvedneme, stejně jako bychom ho zvedali přes překážku s tím rozdílem, že kolo zvedneme co nejvíce přenesením těžiště dozadu. Doširoka rozevřená kolena fungují jako boční stabilizace. K vyvažování předozadní pozice slouží zadní brzda. Při jejím stisknutí zadní kolo prudce přibrzdí, celková rychlost se sníží a následně přední kolo klesne.

 

Jízda po zadním kole je opravdovou parádičkou, ale stát se komplexním bikerem vyžaduje stále se učit něco nového. V příštím díle se naučíme, jak se pohybovat po nestabilním povrchu, a tak vás na vyjížďce už nepřekvapí bláto, písek, voda ani sníh.

 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT