SJEZD, ÚČINNÉ BRZDĚNÍ A SCHODY

Publikováno 5.6.18 | Sdílet:

Při jízdě na horském kole patří sjezdy k tomu nejzábavnějšímu – aniž bychom museli šlapat, můžeme jet vysokou rychlostí a užívat si adrenalin. Nezkušený jezdec si ale může pořádně ublížit, proto je potřeba si osvojit soubor technik, které nás bezpečně udrží v sedle kola. Základem je, aby se kola stále točila, nešla do smyku a jízda byla plynulá a uvolněná.

Posledním prvkem, se kterým se při sjezdu často setkáme, jsou schody. Zejména ve městě na ně narazíme poměrně často, jejich sjíždění není nic náročného, přesto se jich cyklisté často obávají. V dnešním díle naší Alltraining Cycling Academy Vám poradíme, jak všechny typy sjezdů bezpečně a svižně zvládat.

Při jízdě na horském kole patří sjezdy k tomu nejzábavnějšímu – aniž bychom museli šlapat, můžeme jet vysokou rychlostí a užívat si adrenalin. Nezkušený jezdec si ale může pořádně ublížit, proto je potřeba si osvojit soubor technik, které nás bezpečně udrží v sedle kola. Základem je, aby se kola stále točila, nešla do smyku a jízda byla plynulá a uvolněná. Jezdec by měl stát v pedálech ve vodorovné pozici, aby eliminoval kontakt s povrchem. Čím je kopec prudší, tím víc přesouváme tělo dozadu nad sedadlo a za něj a pevněji svíráme řídítka. Zároveň ale musíme mít dostatečně pružné lokty a otevřená kolena. Největším odpružením totiž není zdvihnutí vidlic a tlumičů, ale právě naše uvolněné končetiny a tělo pevně spojené s kolem.

Při sjezdu musíme mít za všech okolností ukazováček (popř. ukazováček a prostředníček) obou rukou v pohotovosti na brzdových pákách. Při zdolávání jakéhokoli srázu je hodně důležité dívat se dopředu. Díváme se vždy tam, kam chceme jet. Pokud budeme upřeně zírat pouze před přední kolo, můžou nás ve vysoké rychlosti překvapit nečekané překážky, které se skrývají před námi. Proto je neustále nutné si pohledem kontrolovat, co nás čeká v dálce. Pohled nás také vždy vede tam, kam chceme jet, proto je nutné se dívat do míst, kudy chceme projet. Budeme-li se se strachem upřeně dívat na překážku, které se bojíme, zaručeně do ní narazíme, naopak podíváme-li se dopředu i v nestabilní situaci, pohled nás vytáhne do plynulé stabilní polohy.

Plynule je třeba korigovat i rychlost pohybu ve směru dolů. V neznámých úsecích jedeme vždy ostražitě a uvolněně. Při sjezdu používáme obě brzdy zároveň. Zadní brzda pomáhá konstantně a dlouhodobě korigovat rychlost. Její výhodou je i brzdný účinek při úplném zablokování, kdy kolo jede ve smyku. Tomu se, až na výjimečné případy, snažíme kvůli bezpečnému řízenému pohybu směrem dolů z kopce předejít. Nemusíme se bát ani přední brzdy, která je účinnější a zastavuje celou hmotnost jezdce. Pokud zkusíme zabrzdit při stejné rychlosti nejdřív přední a pak pouze zadní brzdou, brzdná dráha hovoří za vše – zadní brzda kolo zastaví po mnohem delší době. Proto zadní brzdu využijeme hlavně při dobrzďování či dotáčení zatáček.

Hodně bikerů se bojí velké účinnosti přední brzdy, kdy při prudkém zabrzdění automaticky hrozí, že přepadnou přes řídítka. Základem při brzdění přední brzdou je posunutí těžiště těla dozadu nad sedlo. Jakmile se přední kolo začne blokovat, zadní kolo se setrvačností zvedá do vzduchu. Přepadnutí přes řídítka se dá zabránit jednak tlakem do pedálů tím, že těžiště přesuneme dozadu nad sedlo, dále tím, že se podíváme dopředu, tam, kam chceme jet, a tak zakloníme hlavu, a ještě tím, že rychle uvolníme přední brzdu. Pak můžeme bez pádu pokračovat v jízdě. Zároveň také nesmíme nikdy povolit ruce v loktech, jinak by nás pád přes řídítka neminul.

Přední brzdu používáme zejména při jízdě rovně a při dobrzďování. Vždy je potřeba dát pozor na plynulé dávkování před najetím do zatáčky či při změně rychlosti, které si podrobně popíšeme v části o zatáčení.

Při velmi prudkém sjezdu je ideální snížit si sedlo. Díky absenci sedla se pak snadněji přesuneme nad zadní kolo a zpět. Při těchto manévrech je pro bikera výhodou teleskopická sedlovka, díky níž může sedlo zajet níže k rámu. Ačkoli jsou těžší než klasické, jejich přínos pro bezpečnost jízdy i pohodlí jezdce je obrovský.

Posledním prvkem, se kterým se při sjezdu často setkáme, jsou schody. Jejich sjíždění není nic náročného, ale cyklisté se toho často bojí, i když na ně zejména ve městě narazíme poměrně často.

Pro jízdu ze schodů platí stejná pravidla jako u každého jiného sjezdu. Ještě před samotným kontaktem s nerovným povrchem je důležité správně přijet na hranu zlomu, to znamená tak, že na schodiště musíte najet zcela kolmo. Těžiště přeneseme dozadu hodně nad zadní kolo, uvolněná a doširoka rozevřená kolena a lokty fungují jako tlumiče a zamezují tak dalšímu rozšiřování pravidelných rázů. Pohled směřujeme do dálky před sebe a kolo necháme volně po schodech sjíždět tak, aby se obě kola stále točila. Rychlost korigujeme velmi opatrně a hlavním brzdným systémem je zadní brzda. Přední brzdu používáme velmi opatrně pouze k rychlé regulaci rychlosti. Mají-li schody více částí, v mezipatře korigujeme rychlost i směr jízdy. Při nájezdu na schod opět využijeme zejména zadní brzdu.

To nejdůležitější na konec – při případné kolizi vždy platí, že je potřeba nejdříve chránit své zdraví a teprve pak se starat o materiál.

Sjíždět dolů umí každý, ale projet rychle a bezpečně zatáčku jen málokdo. V příštím díle naší Alltraining Cycling Academy vám poradíme, jak správně na to.

Zjistili jste, že si nejste na kole úplně jistí a tyto technické prvky jste nikdy neprocvičovali? Neváhejte a vyrazte s námi na náš MTB kemp školy techniky, kde vás rychle naučíme mít kolo beze strachu plně pod kontrolou na jakémkoli povrchu, v různých situacích i při různých podmínkách.