"Základem efektivní spolupráce trenéra a sportovce je znalost obou stran o aktuálním fyzickém stavu," vysvětluje Markův trenér a hlavní garant celého projektu Vojta Beran z Alltraining.cz. Jen tak totiž může trenér sestavit individuální tréninkový plán a efektivně se již od začátku zaměřit na odstranění slabin sportovce s využitím aktuálních tréninkových zón udávané v tepech (srdeční puls) a wattech (našlapaný výkon na testovacím ergometru).

Právě tyto veličiny lze při řízeném výkonu využít tak, aby se efektivně spalovaly nadbytečné kilogramy, zvyšovala se tělesná kondice či se cyklista jen udržoval v dobrém sportovním naladění, aniž by přepnul síly.

Laktátová křivka je vodítkem

Test, který Marek absolvoval, zahrnoval několik stupňů v délce tři až čtyři minuty. Na konci každého stupně mu Vojta Beran odebral kapku krve z ušního lalůčku či prstu k analýze laktátu, přístroje pak zaznamenávaly tepovou frekvenci a dosažený výkon.

A cíl? Stanovení fyzických a oběhových hodnot (aerobní a anaerobní práh), posouzení vytrvalostní výkonnosti prakticky v celém jejím spektru a stanovení tréninkových zón.

přečtěte si Jak se připravit na nejextrémnější bikový závod v Evropě

Laktátová křivka slouží k přesnému sledování tréninkového zlepšení. Dokáže odhalit jak tréninkové pokroky, tak i případné chyby v tréninkovém procesu. S ohledem na výsledky testu lze podat konkrétní doporučení pro další trénink.

I na test se je nutné připravit

Na test by se měl sportovec dostavit v dobré zdravotní kondici, bez známek nachlazení, teplot, kašle atd. Den před testem by se měl obejít bez tréninku (případně zařadíme jen velmi volný trénink).

Asi dvě hodiny před testem nejíme, jako poslední jídlo volíme něco lehčího, neměli bychom pít kávu, silný čaj nebo jiné stimulanty (pokud je nekonzumujeme s železnou pravidelností před každým tréninkem).

Co se v organismu při testu laktátové křivky děje?

Laktátová křivka zachycuje závislost hladiny laktátu (koncentrace kyseliny mléčné, generovaná sportovním zatížením) na tepové frekvenci, případně výkonu a rychlosti. Platí přitom, že čím větší zátěž, tím vyšší tvorba kyseliny mléčné.

Při mírné zátěži organismus hradí organismus energii aerobní cestou (za přístupu kyslíku), jako palivo mu slouží glukóza a významnou měrou se podílí tuky.

Na hranici tolerance metabolismu tuků stojí aerobní práh, který určuje vitalitu a výkonnost vašeho organismu za jeho ekonomického fungování. Dále se zatížení stupňuje, organismus začíná produkovat více kyseliny mléčné a začíná spotřebovávat více energie z metabolismu cukrů.

Při dalším zatěžování tělo pracuje již bez přístupu kyslíku a dochází k velké spotřebě energie.

Jednou nestačí

Abychom získali optimální obraz o výkonnosti sportovce, měl by absolvovat minimálně tři až čtyři vyšetření do roka. Na první je čas na počátku přípravného období (říjen – listopad), druhé se bude konat v jeho průběhu (únor – březen), třetí během sezóny (květen – červen) a čtvrté na jejím konci (září - říjen). Druh zátěžového testu volíme podle toho, jaké fyziologické změny chceme sledovat.

"Vhodnou skladbou zátěžových testů dostane každý sportovec aktuální obraz o své momentální výkonnosti, který ho bude při aplikaci v dalším tréninku posouvat stále dál. Naměřených hodnot může využívat jak k cílené redukci hmotnosti, tak k rozvoji fyzické kondice," vysvětluje Vojta Beran. 

Jinými slovy, trenér sportovci stanoví program šitý přímo na míru, který povede k tomu, aby jeho organismus pracoval při vysokém výkonu co nejekonomičtěji, za co největší úspory energie.