ZÁKLADY JÍZDY VE SKUPINĚ BIKERŮ
Publikováno | Sdílet: 
Jízda ve skupině je neodmyslitelnou součástí tréninku každého cyklisty. Bikeři se s ní setkají zejména při skupinovém tréninku v partě a nejčastěji při samotném závodě při cyklistickém maratonu. Existují různé způsoby, jak ve skupině jezdit. Biker bez zkušeností se silniční cyklistikou je málokdy zná, a proto neumí využít plusů, které skupina dokáže při dlouhé vyjížďce poskytnout. V dnešním díle naší Alltraining Cycling Academy Vás naučíme, jak jezdit ve skupině s ostatními cyklisty.
Skupinu tvoří už dva cyklisti. Při jízdě platí jednoduchá pravidla, která si nyní postupně popíšeme.
Jestliže pojedeme v náročném terénu, například po úzké cestičce klikatící se v lese, využijeme principy jízdy v závětří minimálně, ale i tak platí a hodně nám pomůžou. Čím rychleji ale na kole jedeme a jízda se přesune na polní cestu či silnici, začne být jízda v závětří výhodná a při skupinovém tréninku i přínosná v tom, že cyklisti, kteří jedou v závětří, odpočívají, zatímco jezdec na špici udává tempo. Ve skupině jezdíme buď v tzv. lajně (tj. za sebou v jedné řadě), což je vhodné pro MTB jezdce a kondiční trénink, nebo v tzv. dvojicích, což je vhodné pro vyjížďku po široké cestě volným tempem. Při pravidelném střídání v udržování tempa ujedeme více kilometrů, tolik se neunavíme a celkově bude vždy spolupracující skupina rychlejší než jednotlivec, a to v jakémkoli terénu.
 |
 |
 |
 |
Efektivní je také tzv. jízda v háku neboli v závětří jezdce před námi. První jezdec rozráží vítr, zatímco ostatní můžou v závětří v klidu odpočívat a čekají, až na ně přijde řada, aby ho vystřídali. Čím rychleji jezdec na špici (v čele skupiny) jede, tím více síly ušetří ve vytvářeném vzduchovém pytli jezdec v závětří. Základním pravidlem jízdy ve skupině je pravidelně se střídat a udržovat tak rovnoměrné tempo. Čím je skupina sehranější, tím lépe dokážou jednotliví členové táhnout za jeden provaz a skupina jede plynuleji. Silnější členové pak můžou jet na špici delší dobu, slabší jedinci vedou skupinu kratší dobu nebo zůstávají schovaní v závětří na konci. V tomto případě spolu můžou v rovinatém až mírně zvlněném terénu jet cyklisté s výrazně odlišnou výkonností.
Cílem skupiny je udržet co nejkonstantnější tempo i tah v nohách jak na špici, tak v závětří, díky čemuž se při plynulé jízdě výrazné ušetří energie. Toho se dá velmi efektivně využít například při maratonu. Jestliže dají jednotliví jezdci hlavy dohromady a pravidelně se několikrát prostřídají, rychle a za menšího výdeje energie, dojedou jednotlivce i malé nespolupracující skupinky před sebou, jež by sami nikdy nedojeli.
 |
 |
V závětří by se měl jezdec vždy pohybovat v takové vzdálenosti od cyklisty před sebou, aby měl kolo pod kontrolou. Ideální vzdálenost pro bezpečnou jízdu ve skupině je necelý půl metru, kdy jezdec zvládne bez problémů zareagovat na náhlé změny, které můžou nastat. Při rychlé reakci je nebezpečné ihned použít brzdu, a proto ve skupině vždy raději lehce povyjedeme vedle cyklisty před sebou a vyhneme se tak prudkému brzdění.
 |
 |
Zapomenout nesmíme ani na to, že cyklista jedoucí vepředu má zodpovědnost za celý peloton, který vede. Musí vždy reagovat s předstihem, zastavovat pozvolna a překážky plynule objíždět. Měli bychom myslet také na to, že signál se vždy musí nést skupinou od prvního jezdce k poslednímu. Podrobné signály jsou vysvětleny v části Signály, rovnováha a balanc.
 |
 |
Důležitá je i technika střídání, kdy si jezdci vyměňují úlohu ve skupině. Zpravidla je vhodné se střídat po pěti minutách tak, aby tempo bylo stále rovnoměrné bez poklesu rychlosti. V závodě při maratonu je ideální doba pro střídání 40–60 sekund. Když chce vedoucí cyklista vystřídat, pokyne rukou, povyjede dopředu, ohlédne se na stranu, kam chce vystřídat a plynule couvá podél skupiny k poslednímu jezdci. Ve chvíli, kdy ho mine, zajede zpět do závětří a může si odpočinout. Nový vedoucí jezdec musí vždy pokračovat stejnou rychlostí, jako jel předchozí cyklista (začátečník mnohdy bezhlavě vystřelí vpřed a výrazně zrychlí – skupina se pak natáhne nebo se může i roztrhat, což je špatně). Cyklisti se vždy střídají na přehledném místě – v rovině, za horizontem kopce, nikdy ne v zatáčce, v polovině stoupání či při rychlém sjezdu.
Jezdec v čele skupiny nikdy nepřestává šlapat (zejména při sjezdu). To samé platí i při jízdě v závětří, kde je vhodné stále točit nohama, ale na lehčí převod než při vedení skupiny. Na špici zpravidla nejedeme tak často ze sedla a snažíme se skupinu vést konstantně. Když tyto úkony zautomatizujeme, jízda bude plynulá.
 |
 |
Jízda ve dvojicích je stejná jako jízda v lajně, jen s tím rozdílem, že ve skupině jedou vždy dva jezdci vedle sebe. Tento styl jízdy je velmi oblíbený a nejrozšířenější díky kontaktu s kolegou, se kterým můžeme konverzovat. Platí zde pravidlo, že oba dva jezdci vedle sebe vždy musí jet stejně rychle po celou dobu jízdy i v měnícím se terénu. Střídání vždy musí předcházet pohled dozadu, zda je střídání bezpečné. Teprve až poté je vhodné začít signalizovat. Cyklista ve vedoucí dvojici pak vybočí na svoji stranu a mezi jezdci vznikne brána, kterou projede další dvojice udávající tempo celé skupiny.
K cyklistice neodmyslitelně patří i jízda ve větru, kdy je potřeba, aby se jezdci dokázali schovat správně do háku (vzduchového pytle) a mohli si odpočinout.
Rozlišujeme tři případy, jak může foukat:
- po větru – cyklisti pouze jedou rychleji a není tolik cítit závětří skupiny
- boční vítr zprava či zleva – zde je důležité, aby se cyklisti správně schovali jako „domino“; pokud fouká zprava, jede vedoucí cyklista úplně vpravo na okraji cesty či vozovky a ostatní jezdci mají přední kolo většinou v zákrytu z levé strany kola jezdce před nimi; fouká-li zleva, je to přesně naopak a vedoucí jezdec by nikdy neměl přesáhnout svoji polovinu cesty nebo vozovky, tedy středový pruh; při jízdě ve dvojicích jsou jezdci schováni stejně jako domino, jen s tím rozdílem, že jeden z jezdců vždy jede předním kolem mezi jezdci před ním a druhý je schován z levé či pravé strany jako při jízdě v lajně
- protivítr – jezdci musí být co nejvíce v zákrytu a je vhodné zkrátit dobu pobytu v čele, aby tempo skupiny zůstalo zachováno po celou dobu; jízda proti větru je většinou pomalejší, a proto je zapotřebí, aby jezdci v závětří měli lehký převod a točili nohama stále stejnou frekvencí šlapání.
 |
 |
V dnešním díle jsme se naučili táhnout za jeden provaz a v příštím díle naší Alltraining Cycling Academy si řekneme, jak do našeho výkonu provážeme základní tréninkové prvky výkonu.
