Pozice samotného jezdce by měla odpovídat charakteru terénu. Čím prudší kopec nahoru chcete vyjet, tím by těžiště mělo být více vepředu či více vzadu. Při jízdě v sedle je trup v klidu, naopak při jízdě ze sedla je důležité nezapomenout efektivně využívat práci celého těla a skloubit práci rukou a nohou.

Tvrdé pláště výrazně zhoršují přilnavost kola k povrchu. Pokud je plášť naopak podhuštěný, kolo je hůře ovladatelné, přenos energie ze šlapání nižší a pneumatika náchylnější k defektům. V terénu je ideální tlak 1.5 až 2.2 baru. Na silnici můžeme horská kola nafouknout ke 3 barům. Rozhodující pro výsledný tlak MTB pláště je však hmotnost jezdce.

Technika šlapání se skládá z pohybů navazujících na sebe. V první fázi jezdec nejprve tlačí nohu dolů. Při následném pohybu končetiny nahoru by měl zapojit lýtko. zadní stranu stehen a plynule na první pohyb navázat. Trup by měl být v klidu a nechat pracovat jen dolní končetiny. Při jízdě po rovině je ideální kadence 90-120 otáček, při stoupání řadíme lehčí převod a šlapeme okolo 60 až 80 otáček za minutu.

Řadit je nutné plynule a s dostatečným předstihem, je tedy nezbytné sledovat trať a včas se připravit na změnu rytmu, zejména když se před námi objeví prudké stoupání. Nikdy bychom neměli řadit v tahu a pokud máme dva či tři převodníky, je velmi důležité myslet na to, abychom zachovali rozumnou linku křížení a vyhnuli se úhlopříčce mezi převodníkem a kazetou. Tím bychom kromě rychlého opotřebení komponent riskovali i spadnutí řetězu.

 

Švihovým pohybem s optimálním převodem cyklista šetří svaly a vydrží tak větší a delší zatížení.