Jízda na horském kole po nestabilním povrchu
Publikováno | Sdílet: 
Přírodě neporučíme a tak k horskému kolu neodmyslitelně patří spousta různých nestabilních povrchů, na které dříve nebo později určitě narazíme. Právě na nich se nejlépe pozná technická zdatnost a umění každého cyklisty. Pokud zvládneme následující terény, nemusíme se při běžné jízdě v terénu čehokoliv bát.
Jízda po kořenech a kamenech
Směr pohybu volíme v tomto terénu co nejvíc kolmý. Aktivně odlehčujeme přední kolo, abychom jím nenaráželi do překážek a neztráceli kvůli tomu rychlost. Šlapeme švihově na lehčí převod, vyvarujeme se prudkých akcelerací, zejména na samotných překážkách. Pro nabírání rychlosti se snažíme maximálně využít prostoru mezi nimi.
Jízda po písku
Písek je mimořádně náročným terénem. Přední kolo se nám neustále boří a vyjeté kole nás navádí někam, kam vůbec nechceme jet. Abychom negativní vlastnosti tohoto terénu co nejvíc eliminovali, je důležité maximálně zatížit zadní kolo a energie ze šlapání se při záběru převáděla na pevnější povrch v nižších vrstvách. Odlehčení přední kolo se díky tomu naopak snáze pohybuje v lehčích horních vrstvách písku. Pokud to jde, jezdíme výhradně v sedle, na lehký převod s plynulým šlapáním.
Na kole v blátě
Technika jízdy v blátě je podobná té pro pohyb v písku. Držíme se v sedle, volíme lehký převod a snažíme se plynule a konstantně šlapat. Řidítka držíme pevně, ale ač to k tomu svádí, ne křečovitě. Lokty musí být uvolněné a pohledem kontrolujeme a vnímáme další směr jízdy.
Překonání brodu
Pro překonávání potoku nebo malé říčky platí specifická pravidla. Číhá na nás totiž hned několik zákeřností - těžko odhadnutelná hloubka vody, síla proudu a vlastnosti povrchu dna. Proto je důležité nabrat rychlost ještě před vjezdem do vody. Do brodu najedeme v postoji, pohled směřuje na jeho konec a těsně před samotným vjetím do vody přeneseme těžiště dozadu a nadhodíme přední kolo. Pokud musíme šlapat, tlačíme přitom váhu na zadní kolo. V brodu za žádných okolností nebrzdíme.
Průjezd louže
Jednou z možností je louži přeskočit, pokud to však nejde, řídíme se podobnými pravidly jako při průjezdu brodu. Najedeme do ní s vodorovnými pedály, těžištěm na zadním kole, zatímco přední aktivně nadhodíme a pohledem kontrolujeme směr jízdy a dění před námi.
Jízda ve sněhu
Nejlépe si sníh užijeme na fat biku, ale ani pokud ho nemáme, nemusíme se tomuto povrchu vyhýbat. Před jízdou bychom však měli pro lepší přilnavost snížit tlak v pneumatikách. Díky nestabilitě a hloubce sněhu jedeme na lehčí převody, nohy máme v konstantním tahu a vyvarujeme se rychlých a zbrklých pohybů. Velký pozor dáváme na to, aby pod sněhem nebyl led, na kterém je kolo prakticky neovladatelné.
