Zátěžový test a tepová frekvence v řízení tréninku
Publikováno | Sdílet: 
Každý cyklista by měl znát své tělo, jeho limity umět s ním správně pracovat. Při špatném zatěžování těla si postupně zadělává na zdravotní problémy. Základem všeho je tepová frekvence, od jejích hodnot se nejlépe odrazíme ke správnému tréninkovému zatížení a všem naším cílům, ať už jde o zvyšování kondice nebo třeba redukci hmotnosti.
Zátěžový test řekne všechno
Aktuální stav naší fyzické kondice a fungování těla zjistíme nejlépe zátěžovým testem, který nám řekne, jak moc můžeme své tělo bez obav zatěžovat a v jaké intenzitě můžeme sportovat.
Nedílnou součástí zátěžového testu je i zjištění aktuální tělesné stavby, kde dostaneme přesné informace o množství aktivní a pasivní tělesné hmoty. Důležitá je i celková hmotnost a poměr svalovin, tuku, vody a minerálů. To vše by mělo být v ideálním poměru. Procento tuku by pak nemělo překročit 20%, což je hranice pro začínající obezitu.
Samotný zátěžový test absolvuje cyklista přímo na kole a pomocí postupných odběrů krve při schodovitém zatížení získá na základě její rostoucí kyselosti tzv. laktátovou křivku, která nám řekne, jak je cyklista trénovaný. Čím větší zátěž, tím je krev kyselejší a tepová frekvence vyšší. Dobře trénovaným cyklistům roste kyselost krve pomaleji, stejně jako tepová frekvence. Proto vydrží delší dobu při vyšší zátěži.
Tvary laktátové křivky
Nejdůležitější výsledek zátěžového testu, kterým je laktátová křivka, může mít různé tvary a nést mnoho informací. U trénovaného sportovce bude více prohnutá do tvaru luku než u toho, kdo má kondici horší. V jeho případě se bude křivka podobat spíše přímce, cyklista vydrží menší zátěž a tepová frekvence bude prudce reagovat na zvýšení výkonu. Podle takového chování tepové frekvence a laktátu jednoznačně identifikujeme místa, kde je člověk málo trénovaný. Analýza laktátové křivky a tepové frekvence je jednou z nejpřesnějších metod určení fyzické kondice a plánování zatížení.
Energetické zdroje
Stejně tak nám zátěžový test řekne, v jaké fázi výkonu tělo čerpá jednotlivé zdroje energie, z nichž zásadní jsou tuky a cukry. To je nutné pro určení jednotlivých tréninkových zón. Cyklista je vytrvalostí sport a naším cílem je, abychom při výkonu spotřebovali co nejméně energie a maximálně využívali energii z aerobního metabolismu tuků.
Ze zátěžového testu zjistíme dva body zlomu:
- Aerobní práh se nachází na úrovni 65 až 80% maximální tepové frekvence. Pokud se pohybujeme pod jeho hranicí, tělo pracuje aerobně a spaluje pouze tuky. Tato zóna je vhodná k redukci hmotnosti a rozvoji vytrvalosti, tělo v tomto režimu vydrží fungovat dlouhé hodiny.
- Na úrovni 85 až 90% maximální tepové frekvence je pak anaerobní práh, na který se dostaneme při intenzivním výkonu a v jehož okolí nejlépe rozvíjíme fyzickou kondici. Naším palivem je v tu chvíli už pouze cukr, který však organismus rychle vyčerpá, proto nedokážeme v tomto režimu fungovat dlouho.
Při jízdě mezi těmito dvěma hodnotami se pohybujeme v meziprahové oblasti, kdy jsou pohonem naší jízdy tuky i cukry. S rostoucí kondicí se meziprahová oblast snižuje, její ideální rozsah je 15-20 tepů. Větší rozdíl vypovídá o chybě při zatěžování těla, většinou nedostatku pohodového aerobního pohybu.
Více se o zátěžovém testu dozvíte v našem podrobném videu. Zátěžový test je dobré několikrát ročně opakovat, s přibývajícími kilometry se nám tréninkové zóny mění a tomu bychom měli přizpůsobovat zatížení.
