Naše nejúspěšnější svěřenkyně týmu Tereza Trefná je součástí akce „Terezass“ aneb Ježíšek v lednu!

Publikováno 19.1.14 | Sdílet:

Myšlenka této akce se zrodila v regionálním sídle kol značky Specialized v Praze, kde využili nečekané shody jmen u podporovaných cyklistek. Jak název vypovídá, jde o spojení několika cyklistek se jménem Tereza a značky Specialized. Jméno Tereza se tak s nadsázkou stalo prvním plusem pro možný sponzoring.

Tuto shodu jmen použili zástupci firmy jako možnost předání materiální podpory v podobě krásných dětských kol pro děti z dětských domovů či pečovatelských rodin. Vedle naší svěřenkyně byla další předávající cyklistkou nejlepší česká bikerka Tereza Huříková nebo handicapovaná cyklistka Tereza Diepoldová či sjezdařka Tereza Votavová.

Na nás, na Terezy, zbyla jen milá povinnost tyto kola bezpečně dopravit k dětem a těšit se z pocitu, že jim uděláme radost. Všechny čtyři jsme se proměnily v opožděné Ježíšky. Sice Ježíšek chodí v prosinci, ale když v prosinci může být 10 stupňů nad nulou, tak proč by naoplátku Ježíšek nemohl přijít v lednu a nadělit dětem krásný povánoční dárek.

Některé Terezy měly již nadělování úspěšně za sebou na začátku ledna, já ho měla ještě před sebou. Naplánované předání proběhlo minulý pátek v Klokánku, v mém rodném městě, v Hostivici u Prahy. Všechny dětičky byly připraveny a očekávaly náš příjezd, ne že by čekaly přímo na mě nebo na fotografa MTBS Michala Červeného, spíše byly natěšeni na své nové stroje, až je budou moci ihned vyzkoušet. Po příjezdu byly všechny děti sice trochu zaražené a stydlivé, ale po postavení slalomové dráhy z kuželů na chodbě jejich, snad přechodného, domova se strhl velký boj o kola.

Každé dítě se chtělo svést na novém stroji a já pak mezi nimi fungovala jako rozhodčí „teta“ určující, kdo má právo se na jak dlouho svést na jakém kole. Největší boj se strhl o odstrkovadlo růžové barvy, aby ne, já bych se taky o něj prala. Nejvíce průbojná byla malá Evička, která hravě střídala odtrskovadlo a malé kolo s přídavnými kolečky a jezdila jako drak po chodbě sem a tam, někoho mi trochu připomínala. Mezi většími kluky se zase strhl boj o kolo s přehazovačkou. Nakonec se všechny podařilo umírnit tak, aby si pravidelně a spravedlivě kola půjčovaly mezi sebou, nejsem si sice úplně jistá, že jim to dlouho vydrží.

Z Klokánku jsme odjížděli spokojeni, že jsme mohli být u toho udělat dětem radost, aby jejich sportování bylo o dost veselejší. Doufám, že podobných akcí se budu moci ještě v budoucnu zúčastnit. Za tuto možnost velké dík firmě Specialized a fotografovi Michalu Červenému.