Jízda na bájný Říp aneb rozlučka se sezónou 2011 s Alltraining.cz a KPŽ pohledem účastníků!
Publikováno | Sdílet: 
V sobotu 29.10.se přijelo rozloučit s letošní cyklistickou sezónou a užít si pohodové sobotní dopoledne okolo 35 bikerů a bikerek. Čekala nás nás vyjížďka krásnou krajinou podél Vltavy, která nás společně dovedla až na bájný Říp, kde jsme se občerstvili a vyrazili zpět … Jak si vyjížďku užil Tomáš a Slávek, kteří s námi jeli poprvé?
Slávek se pustil do tréninku a vyrazil s námi na Říp
Když nepočítám těch pár závodů, co jsem absolvoval, tak sobotní hromadná vyjížďka byla pro mě vůbec první. Rád jezdím sám, řídím si své tempo a neslýchám hlášku po každých pěti kilometrech „Hele hospoda, stavíme se na jedno“. Přesto jsem se rozhodl, že pojedu. Očekával jsem, že pojedou lidé stejně naladění na projetí. Měl jsem snad jednu jedinou obavu, kterou bylo tempo. Přeci jenom jako nováček a tedy netrénovaný jedinec jsem si říkal, že budu vlát na chvostu, pokud vůbec.
První příjemné překvapení pro mě bylo, že se opravdu vyjelo na čas. Druhým byl cvrkot tolika kol najednou. Není na škodu si to občas poslouchat. Tím třetím bylo tempo. Až na výjimky (jasně, přiznávám, bylo to do kopců) jsem po celou cestu jel pohodlně. Tepovka sice často ukazovala více, než měla, takže předpis tréninku na daný den nebyl plněn, ale aspoň jsem se soustředil na kadenci. Na mnoha úsecích bych jel rychleji s těžším převodem, ale takhle jsem se musel držet skupiny, což mě nutilo k vyšší frekvenci šlapání. Příjemný „donucovací“ prostředek.
Jízda v takovéhle skupině měla i další výhody. Pokud se člověku nedařilo nebo něco dělal blbě, tak mu ochotně někdo poradil. Jak se rozjet do kopce, jak přeřadit. Také bylo možné prohodit pár slov. Vojta pravidelně kontroloval peloton, zda se pije a jí, a popoháněl, pokud by přestávka trvala déle, než bylo záhodno.
Drobná terénní krize nastala na poli pár kilometrů před úpatím Řípu. Bláto se nabalovalo na pláště, do přesmykače, kladek a zastavovalo kolo. Bylo nutné se toho zbavit, aby šlo aspoň dalších sto metrů popojet a čistit znovu. Terény mám rád, ale musí se dát šlapat (na kole, ne vedle kola). Pán na statku s vapkou byla záchrana, ale i tak mi od té doby přesmykač dělal neplechu a hlavně v těžších úsecích nebylo možné rozumně šlápnout do pedálu. Vyřešila to až pečlivá domácí očista.
Podtrženo a sečteno, výlet na Říp se mi líbil. Počasí ukázkově podzimní, přesto bylo příjemné teplo, lidi přátelští, kilometrů akorát. Bude-li příště čas, rád si vyjedu znovu.
 |
 |
 |
Cyklistické zakončení sezony 2011 pohledem Tomáše Mastíka:
Je sobota 29. října lehce ráno za oknem je mlžný opar a já se vydávám vstříc k místu, kde spočinula noha praotce Čecha, k hoře Říp. Tam se koná zakončení cyklistické sezony, které pořádá All training a KPŽ.
Je zvykem, že nestíhám čas, ale v Troji se potkávám s dalším účastníkem akce a u psího útulku i nás nečekaně překvapí peloton, který svojí mohutností budí strach.
Cestu na Říp jsem párkrát absolvoval, ale Vojta Beran nám trasu docela zpestřil o zajímavé pasáže jak stoupacího či klesajícího i bahnitého charakteru. Takže na Říp po červené trasa dlouhá cca 50 km se jela v uvolněné atmosféře, ale opravdu ne pomalém. Bylo zde i hodně lidí, co běžně na bajku nepotkáte, silničáři a i hobby jezdci mtb různého vyznání a výkonosti a samozřejmě i dvě zástupkyně něžného pohlaví .
Zhruba na třicátém kilometru nás čekala bahenní pasáž zakončená návštěvou vinaře. Nečekaná ale moc příjemná zastávka a omytí kol a ochutnání vinného moku se malinko protáhlo, že ani 2 pokyny k odjezdu nebyly akceptovány, ale třetí už byl a jelo se dál.
Po příjezdu k bájné hoře se někteří rozhodli zdolati vrchol Řípu na jeden zátah jiní tlačili, ale i já jsem to nedal na jeden zátah. Pokud vás ve výjezdu překvapí škoda Felicia taky jí radši uhněte.
 |
 |
 |
Poté nastalo na Řípu pro některé to nejlepší občerstvení a společné focení. Ale žádné vysedávání bylo přeci jen chladno. Cesta zpět byla rychlejší a to po silnici. Musím uznat že Vojta Beran neponechal nic náhodě a měli jsme doprovodné vozidlo Dukly Praha.
Celkově moc podařená akce, měl jsem najeto něco okolo 115km. Počet účastníků nešel spočítat neb se pořád někdo přidával a nebo opouštěl naši partu. Ale hlavně se dalo pohovořit o trénovaní na kolech a i jen tak s lidmi, které jinak nestíháte buď proto, že nemají moc času, a nebo jejich výkonnost je zkrátka lepší nežli ta vaše. V největším vytížení byl určitě Vojta Beran, který odpovídal na dotazy a k tomu fotil a staral se o vše možné, ale i Robert Čermák z Kola pro Život .
Ale víte jak za chvilku nám to začne na novo tak přes zimu nezahálejte. Tomáš MTB Mastík
