Zážitky z MTB kempu na Horské Kvildě pohledem Danči, Honzi a Luďka

Publikováno 16.5.11 | Sdílet:

Jarní tréninkový kemp na Horské Kvildě máme již úspěšně za sebou. Jak si lekce techniky užila Danča, Luděk a Honza, kteří s námi byli na kempu prvně...

Luděk Jambor:

Když jsem se dozvěděl, že kemp techniky MTB bude na místě, které dobře znám a mám rád, tak jsem s rozhodnutím o své účasti neváhal. Na rozdíl od většiny jiných součástí tréninku se technika bez fundované pomoci nacvičovat nedá a o tom, že je mou slabou stránkou, jsem dobře věděl.

Kvůli nemoci jsem tři týdny netrénoval, skoro ani nechodil a dva týdny před kempem jsem jen postupně přidával na zátěži. Na sluncem zalitou Horskou Kvildu jsem tedy v pátek v poledne dorazil s dobrou náladou ale s bídnou kondicí. Na terase hotelu Rankl mě uvítal Vojta se starostí o mé zdraví, což bylo od něho pozorné. Super počasí vydrželo po celé tři dny a podpořilo tak přátelskou atmosféru, která mezi přibližně čtyřiceti účastníky vládla.

Organizace klapala a bylo vidět, že organizátoři věnovali pozornost i tomu, aby ubytovali lidi společně tak, aby si seděli. Bydlel jsem v apartmánu se třemi veterány. To mi připomnělo, že jsem čtvrtý nejstarší účastník, a zároveň motivovalo, protože výkonnost mých starších kolegů byla obdivuhodná.

Ubytování bylo komfortní a služby v hotelu byly na vysoké úrovni a bylo znát, že cyklisté jsou zde vítáni. Už před prvním tréninkem na nás v pokojích čekaly vzorky doplňků výživy a brožura s podrobným programem kempu a užitečnými radami. Podporu při tréninku zajišťovalo dodávkové auto s pitím, materiálem a kdovíčím ještě a hlavně byl po celou dobu k dispozici ochotný mechanik pro opravy a seřizování kol. A hodně se také fotilo a natáčelo video.

Na první trénink s námi vyrazili špičkoví borci Robert Novotný a Kristián Hynek, kteří se také podíleli na jeho vedení. První odpoledne jsme strávili na louce na Churáňově, kde jsme na opičí dráze nacvičovali základy zdolávání překážek a seskakování z kola a naskakování. Večer jsem si dopřál masáž, kterou jsem po první plné zátěži po mnoha dnech opravdu potřeboval.

V sobotu opět na Churáňově jsme získané dovednosti v práci s těžištěm uplatnili v terénu na terénních vlnách a na svahu pod lanovkou sjezdovky. Sjížděli jsme stezkou přes kamenné stupně, hupy a kořeny a pak zase sjezdovkou nahoru. Zprvu postupně po částech, pak vcelku. Konečně jsem dokázal sjíždět terén, kde bych dříve kolo vedl. Ke konci tréninku jsem trasu sjížděl jistě, i když spíše pomaleji. Nechyběl ani trénink jízdy v členitém terénu mezi stromy a výjezd prudkého stoupání přes kořeny. Třešničkou na dortu bylo pro mě sjíždění prudkého srázu, na kterém se skoro nedalo udržet ani vestoje na nohou. Stačilo pár rad a předvedení a překvapilo mě, jak mi to šlo snadno. Vrcholem pak byl nácvik výběhu stejného srázu nahoru s kolem v ruce. Na cestu zpátky jsme se rozdělili. Pohodáři jeli rovnou do Ranklu odpočívat. Ti zdatní vyrazili na vyjížďku k prameni Vltavy. Moje skupina si udělala kratší okruh po okolí přes Filipovu Huť se zastávkou v Kvildě, kde jsme si zamlsali na pečivu z tamního pekařství.

Mimo tréninků byly na programu rozcvičky, strečink, kondiční posilování, přednáška, beseda s Robertem, ukázka péče o kolo a jeho přípravy na závod. Zkrátka program byl tak bohatý, že se masáže sotva stíhaly a nabíraly skluz. Prazdroj v hotelové restauraci mi po tak vydatných aktivitách chutnal dvojnásob. Spokojeni byli očividně i ti, kteří jezdili na točenou Kofolu.

V neděli, poslední den kempu, jsme se vydali kam jinam než na Churáňov. Chvíli nám dělal společnost Roman Kreuziger starší. Už během cesty na Churáňov se mi připomněl můj výpadek v tréninku, a zatímco kluci na čele jeli v pohodě, mně letěl tep nahoru. Nejdřív se trénovaly spurty a nástupy. Pak jsme sjeli sjezdovku z Churáňova zčásti pod lanovkou a zčásti po sjezdovce do Zadova. Nato nás čekala ukázka tréninku silové vytrvalosti v kopcích, při které jsme se po silnici vrátili nahoru k lyžařskému stadionu na Churáňově. Při tom už mi došla síla skoro úplně, ale přesto jsem nic nevypustil. Při závěrečném závodu jsem měl pár světlých momentů, ale tam kde bylo třeba vyvinout sílu, jsem zrovna nezářil a do jízdy ze sedla se mým nohám už nechtělo.

To, co jsem tam pochytil, uplatním při závodění a obyčejném ježdění. Poznal jsem tam příjemné lidi, měl jsem možnost porovnat se s ostatními a získal jsem další motivaci a přesvědčení, že jdu správnou cestou.

Danča Wiesnerová:

O víkendu 6.-8. května jsem absolvovala MTB kemp techniky na Šumavě s Vojtou a s All training týmem, který doplninli Kristián Hynek, Robert Novotný, Láďa Šulc a Aneta Demele.

Trénujeme s manželem už pár měsíců, tak nás napadlo, že kemp by byl pěkným a užitečným zpestřením.

V pátek ráno jsme vyrazili směr Horská Kvilda, počasí vypadalo slibně a já se těšila, že si dáme trochu do těla (že se mi to za pár hodin splní doslova, jsem ještě netušila). Po příjezdu jsme se ubytovali v příjemném hotelu, dali si něco k jídlu a odpoledne jsme se skupinou natěšených bikerů vyrazili směr Zadov. Tam už pro nás měli kluci připravené překážky a po rozřazení do skupin jsme se je snažili zdolávat. Že chybami se člověk učí, mě přesvědčil první pád pře paletu. Abychom na závodech neztráceli cenné minuty, tak se nás Láďa Šulc snažil naučit seskakovat a naskakovat na kolo. Když už měli všichni dost, vydali jsme se lesem zpět k hotelu, kde na nás čekala zasloužená večeře. Večerní přednáška byla převálcována přenosem hokejového zápasu Česko-Slovensko. Já jsem ještě využila masáž, kterou prováděla Aneta.

Další den odstartoval samozřejmě rozcvičkou a v deset už jsme se formovali k odjezdu. Celý den jsme strávili v terénu a pokoušeli jsme se vše zužitkovat v praxi. Sjezd pod lanovkou byl asi nejnáročnější. A jestli ne pro ostatní, tak pro mě určitě. Po všech pádech( a že jich pár bylo) mě bolelo celé tělo. Těšila jsem se zpátky na hotel. Na večer byla připravena slibovaná přednáška, kde nám Vojta s asistencí Roberta vyjasnil, jak jíst a jak se připravit na závod. Ti odolnější popíjeli do pozdních hodin, já jsem musela načerpat sílu na další den.

Poslední den po rozcvičce a vydatné snídani jsme vyjeli na Zadov. Jeden z včerejších pádů byl asi horší než se zdálo a tak jsem pozorovala okolní dění z doprovodného auta. Ostatní absolvovali trénink, trochu adrenalinu ve sjezdu a nakonec byl nachystaný závod.

Odpoledne proběhlo už jen konečné zhodnocení a rozdání cen.  Kemp byl u konce a my se chystali domů. Vzhledem k tomu, že celý víkend bylo krásné počasí a trávili jsme čas na kole se super lidmi, se mi domů ani nechtělo. Už teď ale vím, že na další kemp se hlásím taky, protože je stále co zlepšovat. Vojtovi a celému týmu, bych chtěla poděkovat za skvělou organizaci a plno užitečných rad.

Honza Háček:

Po vynikajících zkušenostech s organizací zimního soustředění na španělské Mallorce bylo rozhodnutí o jetí/nejetí na jarní kemp organizovaný All-training.cz na šumavskou Horskou Kvildu velmi jednoduché.

Po pátečním příjezdu do Hotelu Rankl, mimochodem vlastněným otcem našeho v současné době nejlepšího profesionála Romana Kreuzigera, jsme po vyřízení formalit byli ubytováni. V 15,00 hod. oficiálně jarní kemp začal. Nejprve představení organizátorů včetně dalších členů týmu a následně jsme vyrazili na první odpolední trénink. Po dvojičkách v balíku jsme se plynule přesunuli do lokality lyžařského resortu Zadov.

Zde proběhlo krátké seznámení s programem a už nás Vojta vyslal na první umělou překážku tvořenou jednoduchou konstrukcí z dřevěných palet, která měla bezpečně určit technické dovednosti všech účastníků kempu a rozřadit nás do tří skupin. K mému překvapení jsem sice s odřenýma ušima, ale přece skončil ve skupině č.1. Říkal jsem si, zda je to vůbec výhoda s očekáváním co si na nás naši průvodci nástrahami terénu vymyslí.

Každá skupina postupně přerotovala po 3 stanovištích, které byly umístěny v pozůstatku mistrovské trati v XC, která se ukázala jako ideální prostor pro nácvik po dobu celého kempu. S názornými ukázkami a cennými radami od Kristiána Hynka, Roberta Novotného, Vojty Berana a Láďi Šulce se všichni postupně popasovali s jednotlivými nástrahami trati po každém projetí úseku lépe a lépe.

První stanoviště skupina č. 1 absolvovala za účasti Kristiána a Roberta. Cílem bylo zvládnout najet, přejet a sjet z palety, resp. dvou.

Po absolvování prvního stanoviště jsme se přesunuli k Láďovi Šulcovi a ten jako cyklokrosař pro mne představil zatím naprosto novou cyklistickou disciplínu - seskok z kola před překážkou a následné opětovné naskočení. Když vidíte v televizi Zdeňka Štybara, tak to vypadá opravdu jednoduše a ladně, ovšem realita je samozřejmě úplně jiná. Seskok s určitými potížemi po nějakém čase celkem ušel, ovšem naskočit v běhu na kolo, to se mi z počátku zdálo naprosto nemožné, plus samozřejmě nepřekonatelný strach z poničení útrob kalhot. Na konec jsme to všichni zvládli, i když o pády a komické situace nebyla nouze. Musím říct, že bez trpělivosti a rad Ládi bychom to jen těžko zvládali.

Poslední stanoviště pátečního odpoledne byl slalom ukončený úzkým chodníčkem z žulových kamenů a několik dřevěných překážek. Zde jsme pod vedením Vojty trénovali hlavně přenášení těžiště.

Po absolvování všech stanovišť jsme se všichni opět přesunuli přes vrcholek Churáňova zpět na Horskou Kvildu, kde na nás čekala večeře. Plánovaná beseda s profesionály Kristiánem Hynkem a Robertem Novotným byla po demokratickém hlasování nahrazena hokejovým derby se Slovenskem.

Sobotní ráno začalo klasickou rozcvičkou v podání Vojty, během v okolí hotelu. Po vynikající snídani  v podobě švédského stolu jsme se v deset hodin opět všichni přesunuli do areálu Zadov, kde jsme se opět rozdělili a naše skupina jela na asi 1,5 h dlouhý švih po trasách zimních běžeckých tratí. Další skupina trénovala jízdu v lesním terénu.

Po návratu jsme se přesunuli na část trasy závodu XC, která byla vedena pod lanovkou na Churáňov. Zde jsme zúročili všechno, co jsme natrénovali v pátek odpoledne. Po několika sjezdech a samozřejmě následných výjezdech po Churáňovské sjezdovce a doplnění pití u auta, které bylo vždy v blízkosti, jsme zamířili na úsek plný kořenů. Ideální místo na trénink výjezdu. Po zkoušce tlaku v pláštích nám každému Robert sdělil, že to máme nabušený jako šutr a tím pádem nemůže vzorek pracovat jak má…všichni poslušně upustili a hned se nám stoupalo lépe. Po ukončení dopoledního tréninku jsme se jeli projet směrem na prameny Vltavy a Filipovu Huť (pro mě v dost ďábelském tempu).

Když jsme dorazili zpět do hotelu čekal na nás pozdní oběd - těstoviny na tři způsoby všem podle chuti. Na sobotní odpoledne byly připraveny štafetové běhy a ukázka správného strečinku pod vedením Anety, která se nám mimo jiné také starala o unavená těla masážemi. Po sportovní části programu následovala ukázka správného umytí kola, se spoustou praktických rad od mechanika Ládi spolu s postřehy k přípravě kola den před závodem pod vedením Roberta Novotného.

Po večeři byla na programu beseda s informacemi jak se chovat před závodem, během závodu a po závodě. Vojta instruoval, jak se správně najíst, rozjet a jak nakládat s pitím a jídlem během závodu samotného. Toto všechno doplňoval Robert svými osobními zkušenosti z dlouholeté závodní praxe. Samozřejmě vše bylo konfrontovány s našimi osobními stravovacími omyly :o) 

Poslední den - neděle, který opět začal tradiční rozcvičkou jsme po snídani opět zamířili na již důvěrně známý Zadov. Musím podotknout, že vždy trošku jinou cestou. Tentokrát se nám poštěstilo potkat samotného Romana Kreuzigera staršího na vyjížďce se svou dcerou. Svezli jsme se kousek společně, až na místo nádherného výhledu na centrální Šumavu z vrcholu Zhůří, všem velmi známé, pekelné stoupání na Králi Šumavy. Po hezké přírodní vložce jsme pokračovali opět až na Zadov, kde byl na programu trénink špurtu, pak po sjezdu k dolní stanici lanovky na Churáňov i ukázky správného silového tréninku. Po absolvování celého kopce zpět k stadionu na Zadově následoval krátký závod, kde jsme si mohli vyzkoušet všechny dovednosti získané v předchozích dnech např. přenos těžiště, seskok z kola a následné naskočení v závodní intenzitě atd. Po projetí trati jsme se rozdělili do tří družstev dle kvalifikačního času a společně startovali na domluvený počet okruhů.  Vzhledem k počtu startujících v jednotlivých družstev vyšly na každého dva až tři okruhy. Po třídenním ježdění už byla trochu znát únava, nicméně všichni do závodu dali opravdu všechno.

Po skončení závodu jsme jeli zpět do hotelu, najedli se a následovalo oficiální ukončení jarního trénikového kempu. Po rozloučení se všemi zúčastněnými jsem si ještě dopřál domluvenou masáž od Anety a mohl vyrazit zpět k domovu.

Jarní kemp se dá shrnout velmi jednoduše – opravdu dobře zorganizovaná akce, skvělý organizační tým a slunečné počasí v jednom z nejkrásnějších koutů ČR.

Děkuji všem organizátorům za opět parádně připravenou a příjemně organizovanou akci a už se těším na další kemp.

KOMPLETNÍ FOTOGALERII Z KEMPU NA HORSKÉ KVILDĚ NAJDETE ZDE!