Naši Junioři nás skvěle reprezentovali na Českém poháru a Trilogy!
Publikováno | Sdílet: 
Zdeněk Morávek a Jakub Jirků nás velmi dobře reprezentovali v mládežnických kategoriích. Zdeněk projel cílem na XC v Peci jako 31. a Jakub podal vynikající výkon na MTB Trilogy.
Dne 5.7. se konal v Peci pod Sněžkou již čtvrtý a tudíž předposlední díl českého poháru v XCO. Na velmi náročnou ale zároveň pěknou trať si našlo cestu přes 300 závodníků.
Mezi muži si s 3,4 kilometru dlouhou tratí nejlépe poradil Ondřej Cink. Na stupních vítězů ho pak doplnil Jan Škarnitzl a Filip Eberl. Svěřenec trenéra Vojty Berana talentovaný mladík Jan Vastl si dojel pro 6. místo v absolutním pořadí a 2. místo v kategorii.
Juniorskou kategorii přesvědčivě ovládl Jan Rajchard. Náš Zdeněk Morávek jel závod z plného tréninku a zejména do kopce jel velmi dobře a držel krok s nejlepšíma. Jenže crosscountry není jen o tom jak člověk vyjede kopec, ale taky o tom jak rychle ho dokáže sjet.
Ve sjezdech byl Zdeněk bohužel velmi pomalý a vinou toho projel cílem na 31. místě.
MTB Trilogy Broumovsko
Já, na rozdíl od Zdeňka dal přednost před věhlasem českého poháru nejnáročnějšímu MTB etapovému závodu, který se na našem území jezdí. V praxi se jednalo o 12 kilometrový prolog (podobal se XCO, ale startovalo se obdobným způsobem jako na časovce) a tři etapy, které pro nás juniory měly mít okolo padesáti kilometrů (DEMO verze), ale upřímně, při tomhle závodě se na vzdálenosti nedá spolehnout.
Konkurence mezi juniory byla docela solidní, startovalo sice jen 8 závodník ale musím uznat, že mí dva krajané Filip Rydval, Tomáš Ševců a nejlepší estonský junior Siim Kiskonen byli na tom o stupínek lépe než já. Karty dobře ukázal už úvodní prolog, ve kterém jsem ztratil na vítěze 5 minut, a bylo mi jasné, že pokud chci dojet mezi prvními do cíle každé z etap, tak musím zajet na hranici svých možností. 
První etapa balíček, který se hned na prvním singlu rozdrobil, zavedla do Sovích hor. Stavitel trati Véňa Hornych vymyslel absolutně brutální sjezdy, ve kterých byla potřeba krom umu také odvaha. Mně odvaha nechyběla, na což jsem doplatil nepříjemným pádem. Navíc mě po většinu etapy zlobila přehazovačka, jelikož jsem na přejezdu dlouhé louky do ní natahal dost stébel trávy. Moc se mi nedařilo a dovolím si říct, že mi to ani moc nejelo, od vítězem jsem dostal skoro čtvrt hodiny.
Druhá etapa měla kurz po nejlepších a tudíž nejtěžších pasážích MTB maratonu Rally Sudety. Na rozdíl od včerejška se mi jelo dobře, s Filip a Tomášem jsem byl na špici Demo závodu asi hodinu, než mi v prudké stojce odjeli. Já jsem poté ale udělal docela banální chybu, jedouc v těsném háku za vysokým závodníkem jsem si na asfaltovém úseku nevšimnul šipky, která ukazovala na směr Demo trati. Po přejezdu nesčetného množství stojek koukám na sportester a vidím, že jedu už 2 hodiny a populární sjezd Hvězda nikde, kousek se vracím, abych zjistil, že už jsem si zajel nějakých 10 km, takže se rozhoduji pokračovat po plnotučné trati, abych si do budoucna najel trasu dlouhých Sudet. Trošku zvolňuji, aby mi nedošlo, ale všechny obávané sjezdy zvládám v sedle své devětadvacítkové mašiny. Do cíle přijíždím v docela dobrém tempu, ale dost vyčerpán.
O třetí etapě vím, že to bude pro mě boj o přežití, únava z náročného programu je veliká. Zajímavá situace se děje na startu, kdy se už málokomu chce do startovního koridoru, asi chápete proč. Já jsem jeden z mála lidí, co neopomenuli rozjetí a tak se mi v prvním stoupání po asfaltce na Bišík jede tak, že za sebou táhnu celé pole včetně eliťáků. Brzy ale ztrácím elán a opravdu se v technicky náročných pasážích začínám trápit. Do cíle finální etapy však paradoxně dojíždím druhý. Proč? Dovolil bych si parafrázovat motto našeho týmu:“ Bloudi chytře! „. Jednoduše jsem ze všech konkurentů nejméně zabloudil, jelikož jsem měl trasu docela dobře nastudovanou z mapy. Na slavnostní vyhlášení byl tedy alespoň jednou dres Alltrainingu vidět.
